Když jsem byl žákem II. třídy základní devítileté školy, byli jsme s paní učitelkou Šebestovou ve škole v přírodě v Sušici. Bydleli jsme po dvojicích v nejvyšším patře hotelu Svatobor. Pamatuju si, jak jsme s kamarádem lili vodu na místní opilce, kteří se po desáté trousili z místní restaurace. A taky, že jsem se poprvé v životě zamiloval. A nebyl jsem sám, se mnou se do té samé holky zamiloval ještě jeden klučina, co čerstvě nastoupil do naší třídy. Konec je mu prý na invalidním vozíku a snad dokonce někde v base za dealerství. Ta dívka nám tehdy dala tři úkoly – 1. kdo jí na noc ukradne dole v jídelně víc rohlíků; 2. kdo bude mít ráno vypnutější prostěradlo; 3. kdo se s ní vydrží koukat na Libuši při příležitosti znovuotevření Národního divadla, což nám paní Šebestová ráno doporučila jako skvělé vyplnění volného času o poledním či podvečerním klidu, teď už nevím. Všechno jsem zvládl lépe, protože mi se vším pomáhali kamarádi, třetí úkol jsme vydrželi oba, i když jsme planuli stejným záštím jako Chrudoš a Šťáhlav kvůli Krasavě. Nakonec se milý sok odvolal někam k vyšší instanci a bylo schváleno, že si o ní zahrajeme karty. Míchal a rozdával můj kamarád, a tak jsem i to prší vyhrál. A jak už to bývá, byl jsem vyzván na souboj. Dali jsme si oba řádnou nakládačku a nevyhrál nikdo. Je to moje nejzazší láskyplná vzpomínka. Sušice tím má pro mě kouzlo, a tak jsem neodolal a jel jsem tam za svou láskou, jako jel Přemysl za svou kněžnou. A má kněžna tam byla ve vší své kráse…
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat