Cestou svou

Mám rád kněží s otevřeným hledím, kteří nemají za žebry Himalájí srdce Pouště. Včera mi Otec Josef vyprávěl o vidění jednoho z poustevníků v poušti, že ho na Ďáblovi zaujala jedna věc: nemá kolena. Večer jsem se pak přenesl do Tasova a s Jakubem Demlem prošel několik stránek kolem smrti jeho sestry. A ač má na mnohé věci vyhraněný názor, nezamyká je klíčem k vykořenění, ale otevírá je k poznání (nikoli k rozeznání). Jednou z těchto věcí, které mě zaujaly nejvíce, je kousek pravděpodobně z nějakého textu sochaře Františka Bílka.

„Pane, opustili jsme všechno a následovali jsme tebe; co tedy nám za to bude?“
„Budete na stolicích zlatých sedíce, souditi dvanáctero pokolení synův israelských.“

„A nebudu papouškem?“
„Zajisté nikoliv; kdo opustí všechno, i takovéto otázky, nebude papouškem, nalezna sebe a jda cestou svou.“

<3