The Who. Zamiloval jsem si je kvůli první rockový opeře Tommy (perfektní ukázka zde, kdo film neviděl, určitě si klikni, neboť pak jej vidět prostě budeš muset!). Přijde mi dokonce šílenější, živelnější a originálnější než The Wall, která v mnohém i opisuje. The Who byla první kapela, která na konci koncertu rozbíjela nástroje. A vždycky na nich v hodinách angličiny vysvětluju rozdíl mezi americkou a britskou povahou. Návštěvníci britských klubů psali Petovi Townshendovi dopisy typu: „Pete, prosím tě, nerozbíjej tu kytaru, radši mi jí dej, já jí budu uctívat jako svátost.“ A při prvním turné do Ameriky byl ten samý kytarista a zpěvák zahrnut rozměrnými balíky se vzkazy typu: „Prosím tě, nemohl bys rozbít tuhle kytaru, co ti posílám. Dík.“ A tak si u týhle písničky počkejte na konec. Často při ní přemýšlím, jestli jsem se neminul v generaci.
I<3u
