Roura k rouře pasuje

Na svých výletech jsem sice poslední dobou hlavně načítal věci na letošní Pašije, ale u Amora jsem koupil Divadelní hříčky od Jacquese Préverta a nevydržel jsem si je nepřečíst. Hrát by se dala zejména hra Roura k rouře pasuje aneb Vzorně svorná rodina uvedená mimojité slovy:

Spoiler warning: Some plot details follow.

My také se domníváme, že za našich časů je lépe plakat než se smát: je to zdravější, přísnější, více posilující a pravdivější způsob rozptýlení.
Dekorace představuje salón pařížského advokáta. Vybrali jsme si tuto dekoraci po dlouhém váhání. Avšak vzhledem k tomu, že se děj odehrává vý-slov-ně v salóně pařížského advokáta, zdálo se nám, že dekorace představující salón advokáta u pařížského soudního dvora se přímo vnucuje.
V tomto salóně spatříte srážky duší v trýzni a těl v úzkostech.

A následuje kaleidoskop zvrhlých lásek dcery k otci, otce k synovci, matky k synu a syna k sobě samotnému (nakonec se z něj vyklube kněz a instalatér v jedné osobě). Právě o synovi matka referuje tímto půvabným způsobem:

Jednou večer jsem ho přistihla samotného před zrcadlem. Otrhával plátky sedmikrásky; mám se rád trochu, vášnivě, nežně, vůbec ne… A jak na sebe žárlil! Pro maličkost si dělal hrozné scény a dokonce, to už je vůbec k neuvěření, posílal si anonymní dopisy! A měl jste ho vidět, jak úzkostlivě očekával u okna listonoše…

Spoiler ends here.

jt´m