Mogens se stane svědkem smrti své snoubenky Kamily v sutinách hořícího domu, z něhož se ji marně pokoušel zachránit…
… Mogens začal v pravidelném taktu tlouci čelem do prachu a sténal: bože, bože, bože!
Takto tam ležel. Po nějaké době pocítil, že nad ním někdo stojí a bere ho za ruce; byl to hasič, odhodil z něho trám a teď se ho chystal odnést z domu; Mogens s nevolí a hrůzou pocítil, že ho cosi zvedá a odnáší pryč. Hasič ho nesl k otvoru; a tu Mogens jasně poznal, že se mu ubližuje a že hasič, který ho nese, mu usiluje o život, vytrhl se mu z náručí, uchopil kus latě, který ležel na zemi, a udeřil jím hasiče do hlavy, až se zapotácel, vylezl otvorem a vzpřímen seběhl po žebříku a lať při tom držel stále nad hlavou. Zmatkem, kouřem, lidským davem, prázdnými ulicemi, přes pustá náměstí ven do polí. Všude hluboký sníh, o kus dál černá skvrna, jen hromada škváry, trčící nad sněhovou pokrývkou, udeřil do ní latí, udeřil znovu a ještě jednou, znovu a znovu, chtěl ji ubít k smrti, až by úplně zmizela, chtěl utéci někam daleko, a tak běhal kolem hromady a bušil do ní jak pominutý, nechtěla a nechtěla zmizet, odhodil lať daleko od sebe a vrhl se na černou hromadu, aby si to s ní vypořádal, ruce měl hned plné kaménků, byla to škvára, hromada škváry, proč tu leží venku v polích a hrabe se v hromadě škváry?
… Mogens začal v pravidelném taktu tlouci čelem do prachu a sténal: bože, bože, bože!
Takto tam ležel. Po nějaké době pocítil, že nad ním někdo stojí a bere ho za ruce; byl to hasič, odhodil z něho trám a teď se ho chystal odnést z domu; Mogens s nevolí a hrůzou pocítil, že ho cosi zvedá a odnáší pryč. Hasič ho nesl k otvoru; a tu Mogens jasně poznal, že se mu ubližuje a že hasič, který ho nese, mu usiluje o život, vytrhl se mu z náručí, uchopil kus latě, který ležel na zemi, a udeřil jím hasiče do hlavy, až se zapotácel, vylezl otvorem a vzpřímen seběhl po žebříku a lať při tom držel stále nad hlavou. Zmatkem, kouřem, lidským davem, prázdnými ulicemi, přes pustá náměstí ven do polí. Všude hluboký sníh, o kus dál černá skvrna, jen hromada škváry, trčící nad sněhovou pokrývkou, udeřil do ní latí, udeřil znovu a ještě jednou, znovu a znovu, chtěl ji ubít k smrti, až by úplně zmizela, chtěl utéci někam daleko, a tak běhal kolem hromady a bušil do ní jak pominutý, nechtěla a nechtěla zmizet, odhodil lať daleko od sebe a vrhl se na černou hromadu, aby si to s ní vypořádal, ruce měl hned plné kaménků, byla to škvára, hromada škváry, proč tu leží venku v polích a hrabe se v hromadě škváry?
Žádné komentáře:
Okomentovat