Jan Neruda napsal v roce 1891 takové zamyšlení nad francouzským termínem fin-de-siècle – na šesti stránkách rozebírá, co tím chtěli Francouzi říct a co by tím mohli říct jiné národy. Hezký je popis původu vzniku toho slova – podle Nerudy jde o „dítko boulevardů“, které se zrodilo mezi třemi čtyřmi básnivými povaleči někde v pařížské pouliční kavárně, když kolem chodili roztodivní lidé a jeden z nich chtěl zhodnotit ubohost své doby. Inu, fin-de-siècle!
Vždyť to znáte ze zkušenosti:
Když je člověk sám, rodí se myšlénky.
Když jsou lidé po dvou, rodí se cit. Nejpověstnější vtipálek mezi čtyřma očima stává se cituplným!
Když jsou lidé po třech, rodí se vtip. Tentýž vtipálek, přistoupí-li osoba třetí, ihned se vrací ke svému řemeslu. A vůbec, každý se snaží, promluví-li, aby „něco řek“.
Když konečně jsou lidé v massách, rodí se čin. Lidstvo strhuje s sebou jednotlivce, jednotlivec třeba celé lidstvo.
Fin-de-millénaire, „konec tisíciletí“ byl termín, který jsem na vejšce razil pro naši snad ještě beznadějnější generaci, která prožila mládí v devadesátých letech 20. století – osvobozena z pout komunistické lži si byla nucena nalít pohár kalné pravdy o podstatě nespoutaného lidství. A tak co zbývá generacím po nás? I pro ně mám jeden termín, který mi pomohla dát dohromady jedna franštinářka: fin-du-millésime = „konec letopočtu“… to zní myslím stejně dobře jako konec dějin, o kterém jsem tu už také psal…
A na závěr Nerudovo krásné poselství pro nás hříšné Jeníky:
„Na třicet nás Janů je už svatých,
já myslím: to je dost!“
Vždyť to znáte ze zkušenosti:
Když je člověk sám, rodí se myšlénky.
Když jsou lidé po dvou, rodí se cit. Nejpověstnější vtipálek mezi čtyřma očima stává se cituplným!
Když jsou lidé po třech, rodí se vtip. Tentýž vtipálek, přistoupí-li osoba třetí, ihned se vrací ke svému řemeslu. A vůbec, každý se snaží, promluví-li, aby „něco řek“.
Když konečně jsou lidé v massách, rodí se čin. Lidstvo strhuje s sebou jednotlivce, jednotlivec třeba celé lidstvo.
Fin-de-millénaire, „konec tisíciletí“ byl termín, který jsem na vejšce razil pro naši snad ještě beznadějnější generaci, která prožila mládí v devadesátých letech 20. století – osvobozena z pout komunistické lži si byla nucena nalít pohár kalné pravdy o podstatě nespoutaného lidství. A tak co zbývá generacím po nás? I pro ně mám jeden termín, který mi pomohla dát dohromady jedna franštinářka: fin-du-millésime = „konec letopočtu“… to zní myslím stejně dobře jako konec dějin, o kterém jsem tu už také psal…
A na závěr Nerudovo krásné poselství pro nás hříšné Jeníky:
„Na třicet nás Janů je už svatých,
já myslím: to je dost!“
Žádné komentáře:
Okomentovat