All that fall (asleep)

Nikdy jsem neviděl Olgu Scheinpflugovou hrát, a tak pro mě vždycky byla spíš manželkou Karla Čapka než herečkou ze staré školy. Až do včerejška. Sice jsem ji zase neviděl hrát, ale stačilo, že jsem ji slyšel. Včera totiž dávali na Vltavě první rozhlasovou hru Samuela Becketta, kterou čeští herci nastudovali v roce 1964 pod názvem Všichni, kdož padají. Dvaašedesátiletá Olga Scheinpflugová v ní hrála hlavní roli osmdesátiletého metráčka paní Rooneyovou v její pouti na nádraží, kde chce překvapit svého slepého manžela. Hru jsem si sice musel nechat dozdát, ale díky Olze jsem neusínal v posteli, ale na ulici plné různých irských postaviček. Zamíchalo se mi to pak ve spánku asi trochu s Joycem a jeho Dubliňany, ale i tak jsem se probudil šťasten, o to víc, že jsem vedle sebe našel i v tenhle tak všední a nemile pracovní den svoji Věrušku. Ta mi teď ráno potvrdila, že s Olžiným výkonem měl člověk pocit, že je očitým svědkem všech těch setkání na ulici a na nádraží (o cestě zpátky taky nic netuší, usnula chvilinku po mě - asi jednou napíšu hru Všichni, kdož usínají při rozhlasových hrách). Stali jsme se tak očitými svědky rozhlasové hry o cestě naproti slepému manželovi. Děkujeme Vám, paní Olinko! Snad ještě někdy budeme mít tu čest.