Vždycky jsem měl rád pivo a nikdy jsem nebyl vyznavačem kořalky. Když jsem včera poprvý uviděl Hogarthovy rytiny Pivní ulice a Kořalkové uličky a přečetl si celou tu jejich genezi od inspirace Pietrem Brueghelem starším a přátelstvím s Henry Fieldingem, přes ginový zákon a jeho příčiny a následky až po záhadnou postavu malíře v Pivní ulici, zatoužil jsem se vyznat ze svých nápojových zásad. Originální rytiny byly doprovozeny moralistními verši Jamese Townleyho, a tak jsem toho využil a zde máte můj volný překlad, v němž jsem anglický patriotismus nahradil našim domácím.
Kořalka, ten bezohledný nepřítel,
dělá z lidí loutky v rukou ďábla,
vešla lehce, jako když motýl ztrácí pel,
jak těžká mříž pak za životem padla.
Kde vládne zoufalství a strach,
kořalka bývá vždycky v dosahu,
nakonec vzbudí v lidské duši však
jen krádež, vraždu, křivou přísahu.
Proklatá číše! Jsi jiskrou nerozžatou,
jež požár v celém lese založila:
zasáhneš srdce ranou jedovatou
a jed tvůj roznese se po všech žilách.
Když pivo v půllitru zas pění,
veselou mysl v lidech probudí,
po celodenním plahočení
únavu z těla rychle zapudí.
Práce a umění od ruky jdou směle
už po první orosené sklence,
a tak si přihněme té ryzí šťávy z chmele
a mléko ušetřeme pro kojence.
Genie zdraví! Díky své skvělé chuti
jsi něco jako národní velepýcha,
kterou se nadýmají naše české hrudi
a ještě víc pak naše břicha.
Žádné komentáře:
Okomentovat