Když jsem se přestěhoval před osmi lety do Kadaně, šel jsem se projít na kaolinku, kam jsme se jako děti chodili koupat v bahně. Byl tam plot a závora a já jsem si uvědomil, že už jsem dospělej, navíc učitel na gymplu, takže kdyby mě lapli, budu viset na nástěnce u suplování a nadosmrti budu mít v krajině svého dětství škraloup. Byl jsem se tam podívat až před dvěma lety, ale to už jsem byl zase malej kluk.
Na Střelnici nám brousí a lakují podlahu, takže nemůžu chodit do práce zadním vchodem. Vrata do zahrady zpředu se otevírají pouze zevnitř, a to činí hospodský až kolem desáté dopoledne. Včera jsem tedy přelezl plot a okamžitě jsem se zase vrátil tam, kam duší patřím.
Včera taky dávali v rozhlase Bergmanovu rozhlasovou hru Záležitost duše. Iva Janžurová v ní vedla hodinový monolog ženy poznamenané svými osudy natolik, že nakonec skončí v blázinci. Nic depresivnějšího jsem dlouho neslyšel. Na začátku svému manželovi Alfredovi klade tři otázky:
1. Proč podvádíš svoji ženu s jinými?
2. Proč odmítáš uspokojit svoji ženu rukou?
3. Dříve si za mnou chodil několikrát týdně a teď nanejvýš jednou za měsíc...
Když Alfred umře, je konvencí donucena políbit jeho nabalzamované tělo v rakvi - jenže Alfred strašně smrdí... tahle pasáž je dost dlouhá a dost hrozná. Nakonec mu chce přede všemi sundat masku a málem utrhne mrtvole obě uši. Poslední část hry se odehrává v blázinci.
Dřív, když jsem žila ve lži, mluvila jsem v jednom kuse, a teď, když žiju v pravdě, promluvím sotva slovo.
Pan Kraus vždycky říkal, že vojákům, smrtelně nemocnejm a dětem se lže. Zlatá dětská léta.
Na Střelnici nám brousí a lakují podlahu, takže nemůžu chodit do práce zadním vchodem. Vrata do zahrady zpředu se otevírají pouze zevnitř, a to činí hospodský až kolem desáté dopoledne. Včera jsem tedy přelezl plot a okamžitě jsem se zase vrátil tam, kam duší patřím.
Včera taky dávali v rozhlase Bergmanovu rozhlasovou hru Záležitost duše. Iva Janžurová v ní vedla hodinový monolog ženy poznamenané svými osudy natolik, že nakonec skončí v blázinci. Nic depresivnějšího jsem dlouho neslyšel. Na začátku svému manželovi Alfredovi klade tři otázky:
1. Proč podvádíš svoji ženu s jinými?
2. Proč odmítáš uspokojit svoji ženu rukou?
3. Dříve si za mnou chodil několikrát týdně a teď nanejvýš jednou za měsíc...
Když Alfred umře, je konvencí donucena políbit jeho nabalzamované tělo v rakvi - jenže Alfred strašně smrdí... tahle pasáž je dost dlouhá a dost hrozná. Nakonec mu chce přede všemi sundat masku a málem utrhne mrtvole obě uši. Poslední část hry se odehrává v blázinci.
Dřív, když jsem žila ve lži, mluvila jsem v jednom kuse, a teď, když žiju v pravdě, promluvím sotva slovo.
Pan Kraus vždycky říkal, že vojákům, smrtelně nemocnejm a dětem se lže. Zlatá dětská léta.
Žádné komentáře:
Okomentovat