Velíz - festival klidu a míru 2008

„Nicméně vraťme se nohama na zem, resp. pod zem. Můj vkus se pohybuje od Olšanských hřbitovů, přes lesní hřbitov u Nového Boru, malý hřbitůvek někde v křivoklátských lesích (místo už jsem zapomněl, budu se tam muset zase vydat), až po jeden, který jsem míjel vždycky cestou vlakem z Kadaně do Kaštic.“

Zlovědice, 20. dubna 2008

Jeli jsme s Věruškou na festival České hrady do vsi Točník, v níž se nachází hrad Žebrák. Poslechli jsme si Monkey Business, nicméně z fronty na vpuštění do areálu, protože než každýho oberou o všechny láhve s pitím a nasaděj mu kroužek, tak to chvíli trvá. Utábořili jsme se u hajzlíků, kde bylo trochu místa a docela dobře vidět na následující kapelu Chinaski, od níž znám jen rozhlasové hity, a z těch se mi líbí nejvíc ročník 1970, kde je onen úžasnej verš o Husákových dětech a Kristových letech. Poprvý jsem slyšel i tuhle parodii na Paroubkovo povolební proslov, a tak u mě tahle středněproudá kapela zase o něco stoupla v ceně.

Mezi diváky byla zastoupena i nejmladší festivalová generace.



Při Plexis jsme si šli prohlídnout Žebrák a cestou zpátky jsem si z lesa užil Rebela. Na The Tap Tap už jsme to nevydrželi a jsem rád, že i Věruš uznala, že velký festivaly, kde kradou lidem vodu a s ní i svobodu, stojí za prd (i když nám přálo počasí – bylo pod mrakem, ale nepršelo) a že si Divokýho Billa radši pustíme v autě z cédéčka a pak půjdeme na nějakej samostatnej koncert.






Nafotil jsem před odjezdem obě hradní dvojčata z různých pohledů a našel na mapě ještě jeden cíl našeho výletu. Ano, byli jsme v křivoklátských lesích, a tak jsem si vzpomněl na to místečko, kde by bylo skvělý odpočívat po smrti. Jmenuje se Velíz a klid, kterej jsme tam teď zažili byl ve srovnání s tím mumrajem na fesťáku až k neuvěření. Taky jsem zjistil, že kdyby mě tam nakonec zahrabali, měl bych za spolunebožtíka Josefa Leopolda Zvonaře, obrozeneckého skladatele, který složil např. nápěv k básni Václava Jaromíra Picka Čechy krásné, Čechy mé.