V Plzni jsem si koupil Vybrané spisy Josefa Jungmanna. O koupi rozhodl jeden jeho překlad. Věděl jsem o Atale, třetí vydání Miltonova Ztraceného ráje z roku 1873 mám doma na čestném místě v knihovničce. Tyhle překlady také tvoří jádro Výboru z překladů. Pak je tam ještě nějaký ten Schiller, psaní Eloizy Abelardovi, pár Angličanů a jeden překlad, u nějž není uveden autor. Jde totiž o Jungmannovu parafrázi na Benjamina Franklina, v němž je obsažen překlad básně italského jezuity Dominika Ludovici. A právě tenhle článek mě zaujal. Jmenuje se Hra v šachy a jeho úvodních pár řádků sem přepisuju, abyste věděli, v jakém stavu byla čeština v roce 1806, to jest v roce, kdy měla být ještě dost neohrabaná, protože nevyhrabaná z doby temna.
Jestliže hry vůbec hodny jsou pozornosti jak politika, tak učitele a zprávce mravnosti, poněvadž netoliko s povahou lidu v úzkém spojení stojí, alebrž i touž povahu a mravy jeho vedlé jiných prostředků vzdělávají a řídí: zasluhuje, tuším, té pozornosti dvojnásobně ta hra, která mimo to i sama v sobě nejušlechtilejší a nejdůmyslnější jest, i k vybroušení rozumu a zostření vtipu přenáramně prospívá. Ta přeušlechtilá, předůmysiná, poučující hra, nebo raději všech her královna jest hra šachovní.
Kdy a kde se ta hra začala a kdo byl ten nadobyčejného vtipu smrtedlník, kterýž stal se nálezcem jejím, o tom jsou rozmanitá mezi učenými zdání.
Musím se přiznat, že v posledním kole přeboru, z něhož se už nedá sestoupit, jsem v téhle přeušlechtilé hře pozbyl dosavadního důmyslu a štěstí a po ztrátě kvality za koně, jsem ztratil za koně i království. Vzdal jsem se po čtyřhodinové bitvě v Domově dětí a mládeže v Mostě a musím uznat, že soupeř byl lepší. Dlouho přemýšlel i nad tahy, které se mi zdály jednoznačné, ale bylo to tím, co mně chybí: že přemýšlel opravdu několik tahů dopředu nejen jedním směrem jako já, ale v celých variantách. Koukal jsem, jestli nemá nějaké body v Elo. A nemá… A už konečně vím, že ELO není zkratka, ale že Arpád Elo vymyslel, jak nejlíp bodovat šachisty, aby věděli, jak si stojí.
Před čtrnácti dny jsem začal hrát šachy online. Mám tedy už aspoň virtuální Elo. Začal jsem na 1400 a po prvních hrách jsem se propadl na 1389. Pak jsem to začal brát vážně, hraju denně jednu partii. Když jsme byli s Brďou v Maďarsku, hráli jsme tam s místními po hospodách kulečník. Kdo mě kdy viděl šťouchat tágem, ví, že to neumím, a Brďa je asi jen o píď lepší. Přesto jsme 90% her vyhráli a při zpětné analýze jsme zjistili, čím to bylo. Bylo to pocitem, že reprezentujeme naši republiku.
V šachách jsem tedy už prohrál s Brazilcem, Peruáncem, Taiwancem a pár dalšími, co své země neuvedli (asi proto!), remizoval jsem se Zimbabwanem, a vyhrál nad Španělem, Bangladéšanem, Mexičanem a pár bezzemky. Dnes ve svátek jsem reprezentoval Českou republiku proti Izraeli. Soupeř zahrál moji oblíbenou Philidorovu obranu a přestože měl vyšší Elo, po dvaceti tazích prohrál. Nyní mám virtuální Elo 1426, jsem tedy ve třídě C.
Z Mostu jsem si odvezl ještě jeden nápad. Když už máme Šachový klub Střelnice, nebylo by od věci pořídit na zahradu před Střelnici nějaké velkokapacitní šachy. Takovéhle mají v Mostě.
Jestliže hry vůbec hodny jsou pozornosti jak politika, tak učitele a zprávce mravnosti, poněvadž netoliko s povahou lidu v úzkém spojení stojí, alebrž i touž povahu a mravy jeho vedlé jiných prostředků vzdělávají a řídí: zasluhuje, tuším, té pozornosti dvojnásobně ta hra, která mimo to i sama v sobě nejušlechtilejší a nejdůmyslnější jest, i k vybroušení rozumu a zostření vtipu přenáramně prospívá. Ta přeušlechtilá, předůmysiná, poučující hra, nebo raději všech her královna jest hra šachovní.
Kdy a kde se ta hra začala a kdo byl ten nadobyčejného vtipu smrtedlník, kterýž stal se nálezcem jejím, o tom jsou rozmanitá mezi učenými zdání.
Musím se přiznat, že v posledním kole přeboru, z něhož se už nedá sestoupit, jsem v téhle přeušlechtilé hře pozbyl dosavadního důmyslu a štěstí a po ztrátě kvality za koně, jsem ztratil za koně i království. Vzdal jsem se po čtyřhodinové bitvě v Domově dětí a mládeže v Mostě a musím uznat, že soupeř byl lepší. Dlouho přemýšlel i nad tahy, které se mi zdály jednoznačné, ale bylo to tím, co mně chybí: že přemýšlel opravdu několik tahů dopředu nejen jedním směrem jako já, ale v celých variantách. Koukal jsem, jestli nemá nějaké body v Elo. A nemá… A už konečně vím, že ELO není zkratka, ale že Arpád Elo vymyslel, jak nejlíp bodovat šachisty, aby věděli, jak si stojí.
Před čtrnácti dny jsem začal hrát šachy online. Mám tedy už aspoň virtuální Elo. Začal jsem na 1400 a po prvních hrách jsem se propadl na 1389. Pak jsem to začal brát vážně, hraju denně jednu partii. Když jsme byli s Brďou v Maďarsku, hráli jsme tam s místními po hospodách kulečník. Kdo mě kdy viděl šťouchat tágem, ví, že to neumím, a Brďa je asi jen o píď lepší. Přesto jsme 90% her vyhráli a při zpětné analýze jsme zjistili, čím to bylo. Bylo to pocitem, že reprezentujeme naši republiku.
V šachách jsem tedy už prohrál s Brazilcem, Peruáncem, Taiwancem a pár dalšími, co své země neuvedli (asi proto!), remizoval jsem se Zimbabwanem, a vyhrál nad Španělem, Bangladéšanem, Mexičanem a pár bezzemky. Dnes ve svátek jsem reprezentoval Českou republiku proti Izraeli. Soupeř zahrál moji oblíbenou Philidorovu obranu a přestože měl vyšší Elo, po dvaceti tazích prohrál. Nyní mám virtuální Elo 1426, jsem tedy ve třídě C.
Z Mostu jsem si odvezl ještě jeden nápad. Když už máme Šachový klub Střelnice, nebylo by od věci pořídit na zahradu před Střelnici nějaké velkokapacitní šachy. Takovéhle mají v Mostě.
Žádné komentáře:
Okomentovat