Když se na člověka dívá pták,
vidí malou pohyblivou tečku,
která zaslouží si nejvýš tak
trefit řídkým brokem ze zadečku.
Někdy se k sobě dvě tečky mají,
že splynou téměř ve skvrnu,
zemská kůra je pak marně tají,
ptáci jdou po nich jak po zrnu.
„Však co to?“ strnul pták za letu,
když další tečku uviděl.
„Za chvíli celou tuhle planetu
pokryjí terče lidských těl!“
Žádné komentáře:
Okomentovat