S sebou na dovolenou si beru i jednu ne úplně uklidňující knihu, aby mi z těch relaxačních koupelí nehráblo. Je to takový přehrabování se ve vlastní duši jednoho spisovatele, kterej vyrůstal v Jižní Africe, psal ze začátku anglicky a taky svoji poslední větu, kterou napsal v předvečer svojí smrti a která zněla Nevím, co přinese zítřek, napsal v této řeči, ačkoli to nebyla řeč rodná. Narodil se ve stejné evropské metropoli, ve které o 47 let později zemřel. Moc toho za života nevydal, ale o dalších 47 let později byla vydána jeho roztříštěná prozaická pozůstalost a vzbudila ve světě velký ohlas zejména ve srovnání s jeho vrstevníkem Franzem Kafkou. Už jsem tu o něm na soběpisníku psal a dokonce jsem přeložil jednu jeho báseň z jeho rodného jazyka. A to jsem ještě nevěděl, že psal i anglicky! Vezmu si s sebou do Velichovek tedy i pár jeho znělek. A kdo uhádne, o jakého autora jde, věnuju mu překlad jedné z nich.
A abych nezapomněl aspoň na jeden citát z knihy, bude to hned desátý zápis:
Ani rozkoš, ani slávu, ani moc: svobodu, jedině svobodu.
Přejít od přeludů víry k přízrakům rozumu znamená pouze vyměnit celu. Zato umění nás osvobozuje jak od konvenčních a zastaralých idolů, tak od ušlechtilých idejí a sociálních problémů - což jsou rovněž idoly.
A abych nezapomněl aspoň na jeden citát z knihy, bude to hned desátý zápis:
Ani rozkoš, ani slávu, ani moc: svobodu, jedině svobodu.
Přejít od přeludů víry k přízrakům rozumu znamená pouze vyměnit celu. Zato umění nás osvobozuje jak od konvenčních a zastaralých idolů, tak od ušlechtilých idejí a sociálních problémů - což jsou rovněž idoly.
Žádné komentáře:
Okomentovat