Vzpomínáte si na knihu Sobecký gen od Richarda Dawkinse? A na jeho teorii o přežití genu? Gen hýbe přírodou tak, aby on přežil – jakkoli. Vlastně si gen přírodu vyrobil, aby měl kde přežít. A člověk je jen vrcholek dokonalosti prostředí pro přežití genu.
Jaroslav Petr, nejvýznamnější host loňských (už!) Kirwitzerových dní, shrnul nejnovější poznatky o chování parazita, konkrátně motolice, v tělech svých hostitelů. Motolice se množí v tělech ptáků, líhne a zraje v tělech plžů a svůj střední věk prožívá v mozku ryb. Aby se z ptáka dostala k plžovi, to je celkem jednoduchý – vybrala si ptáka vodního a v něm jeho trávicí trakt. Tudy se do vody snese akrobatickým skokem obalená do měkkého pláště, kterej tvoří pochoutku pro místního plže. V něm si motolice pochutnává na pohlavních orgánech, takže plžovi znemožní rozmnožování, ale jinak mu nic nechybí. Když už to našeho cizopasníka přestane bavit, ukončí vztah s plžem a nalepí se na žábry jednoho druhu ryb. Odtud se přemístí do mozku, v němž naruší komunikaci mezi neurony a vyvolá agresivní chování svého hostitele. Ten sice neví, proč je naštvanej, ale hrozně ho to nutí vyskakovat nad hladinu. Tam ho zmerčí pták a slupne ho jak malinu. Ve střevě toho ptáka se pak motolice rozmnoží a stráví příjemnou penzi.
Začínám pochybovat o tom, zda je člověk tím shora uvedeným vrcholem dokonalosti přírody. Zda to náhodou nejsou ty armády cizopasníků, který máme od střev až po mozek.
Jaroslav Petr, nejvýznamnější host loňských (už!) Kirwitzerových dní, shrnul nejnovější poznatky o chování parazita, konkrátně motolice, v tělech svých hostitelů. Motolice se množí v tělech ptáků, líhne a zraje v tělech plžů a svůj střední věk prožívá v mozku ryb. Aby se z ptáka dostala k plžovi, to je celkem jednoduchý – vybrala si ptáka vodního a v něm jeho trávicí trakt. Tudy se do vody snese akrobatickým skokem obalená do měkkého pláště, kterej tvoří pochoutku pro místního plže. V něm si motolice pochutnává na pohlavních orgánech, takže plžovi znemožní rozmnožování, ale jinak mu nic nechybí. Když už to našeho cizopasníka přestane bavit, ukončí vztah s plžem a nalepí se na žábry jednoho druhu ryb. Odtud se přemístí do mozku, v němž naruší komunikaci mezi neurony a vyvolá agresivní chování svého hostitele. Ten sice neví, proč je naštvanej, ale hrozně ho to nutí vyskakovat nad hladinu. Tam ho zmerčí pták a slupne ho jak malinu. Ve střevě toho ptáka se pak motolice rozmnoží a stráví příjemnou penzi.
Začínám pochybovat o tom, zda je člověk tím shora uvedeným vrcholem dokonalosti přírody. Zda to náhodou nejsou ty armády cizopasníků, který máme od střev až po mozek.
2 komentáře:
Je to zajímavý, ale zdá se mi, že gen vymyslel prdlajs a tuhle genialitu má na svědomí někdo jinej.
A člověk to má přece jen o něco pohodlnější než motolice :o)
Nejspíš nějakej GENius:-) Ty víš, že přesně v to věřím, že genialita Stvořitele je v jeho absurditě... takže ten naprosto logickej systém, že jsme tu jen jako vodní prostředí na suchu pro přežití genů, který jen ve vodě a díky ní přežijou a "vymysleli" si lepší prostředí než vodu samotnou (protože se množí i v rybách a planktonu), považuju jen za jednu z variant, jak nás Pánbůh chce ošálit, protože on to vymyslel naprosto nelogicky a hlavně, nechce nám to říct;)
Okomentovat