Dneska nás ráno z Velichovek odvezl starosta. Říkal, že v okolí lázní vznikly tři velký golfový areály a že neví, co s tím budou teď v krizi dělat. V tý souvilosti mě pak zaujal rozhovor v Mladý frontě se sociologem Ivo Možným. Nedávno z jeho knížky dělala Věruška rešerši, tak jsem koukal, že tam nečtou jen samý nudný patrony. Je to takový milý poselství pro rok, kdy nás čeká krize. Pár tezí, které mě zaujaly:
Vždyť i ten chudý český penzista si občas koupí ananas.
Když se dívám na svá vnoučata, která se rozmýšlejí, jestli mají jet na semestr do Španělska, či do Irska, říkám si: Tahle lehkost bytí vás, miláčkové, moc neotuží! Ještě uvidíme, s čím se má vnoučata budou muset jednou potýkat. Života je v nich na rozdávání.
V Holandsku jsem slyšel: Chudoba není problém chudých, jejich problémem je přežít. Je to problém bohatých. Ti to buď pochopí, nebo přijde nějaký Lenin s jednoduchým řešením.
…lidé jsou jako olivy: teprve drceni vydávají ze sebe to nejlepší. Tož, jak jsem za ten svůj dlouhý život viděl, jak u koho: někteří se také pokřiví. Kteří jsou kteří byla vždycky báječná podívaná. Jedna z věcí, co jsme se za těch dvacet let nenaučili, je umění usmívat se na sebe. Budeme k tomu mít příležitost.
V Hradci Králové jsme byli v Galerii moderního umění. Jsou to čtyři patra, čím výš, tím abstraktnějš, až nahoře je z potrubí, kohoutů a měděných kolínek slepená baletka. Úplně nejvejš pak byla malá vyhlídka. Věrušku zaujal František Muzika, mě nezklamal Emil Filla a hlavně Josef Čapek.
Žádné komentáře:
Okomentovat