Letop8čet

Dneska byl krásnej fejeton Martina Komárka v Mladý frontě o osmičkových výročích. Když ho srovnám s tím v Lidovkách od Ludvíka Vaculíka, kterýmu tak trochu dochází literární dech, je to závan svěžího vzduchu. Stojí to za přečtení.

„Každý má nějaké osobní kouzlo, zaříkávadlo, všichni hledáme jako v té reklamě svá šťastná čísla. Měl jsem přítele, který, kdykoliv si dal mikinu s obrázkem Barta Simpsona naruby, sbalil novou dívku. Poslední dobou chodí v mikině naruby pořád,“ stojí na začátku jako úvod k tomu, že se od roku 1968 nestalo v letech s osmičkou na konci vůbec nic zvláštního… A závěr?

Onen přítel, který nosí mikiny naruby a pořád věří svému kouzlu, říká: „No dobře, žádnou jsem sice dneska nesbalil, ale určitě jsem potkal krasavici, která se do mě zamilovala. Jen se to bála říct. Však ono se to v budoucnosti okotí!“ Co se takhle může okotit nám? Při typickém českém štěstí jediná věc: Návrat komunistů k výkonné moci v krajských vládách.

Jiřík krásně upozornil, jak že se taky může uvažovat o třetí příčce Stalina v ruskym hlasování o národních hrdinech. Na druhym místě skončil Čechům poměrně neznámý premiér Stolypin, kterej měl začátkem století s komunistama a podobnejma živlama těžkej konflikt a na tři tisíce jich nechal pochytat a odsoudit k smrti. Oprátce se tehdy říkalo Stolypinova kravata. Tak snad jen ten Alexandr Něvský jako symbol ruského nacionalismu je docela v pohodě. Kdybych volil já, bylo by pořadí následovný: 1. Čurila Plenkovič 2. Mrazík a 3. Odvážná školačka.