Dnes jsme jeli do Dvora Králové. Náš řidič se trochu divil: „A co budete dělat ve Dvoře? Vždyť tam nic není!“ Za chvíli jsme to pochopili, řidič byl rodák z Miletína, a tak nemohl na sousedním městečku najít nic, co by stálo za zmínku. Ujistili jsme ho, že jsme byli včera v Miletíně, a že je to moc pěkné místo, a tak uznal, že královedvorská zoologická je nejlepší široko daleko.
Cestou nám přeběhlo přes cestu za těch pár dní už asi páté stádce srnek. Včera nám jeden řidič, co si musel ze zadního sedadla sundat flintu a kamizolu, abysme se tam vešli, prozradil, že srnky to budou mít perný ještě tři dny, protože se přemnožily a myslivci musí splnit plán pro rok 2008. Pak se začnou střílet až zase v červnu. Posteskl jsem si, že by to měly srny vědět, že je jejich osud závislej na ročních plánech. „Těm je jedno, jestli je zastřelíš v zimě nebo v létě,“ uzemnil mě Robátko.
Zvířátka v zoologický se mají daleko líp než srny z okolních hvozdů. V zimě si hnijou většinou krásně v teple, na mráz vylezou jen tak, aby návštěvníci nepožadovali zpátky vstupný. Mají velký výběhy, což jako bejvalej zarytej odpůrce zoologickejch, umím ocenit. A teď o svátcích je ani neočumuje tolik dvounoháčů s krabičkama na krku. Věruška ujíždí na želvách, a tak jsme nejvíc času strávili ve vodním pavilonu, kde bylo i teplo, takže jsem za slonama a nosorožcema nijak zvlášť nepospíchal ani já.
Cestou jsme mezi stanicí Žíreč a Kuks viděli onu křížovou cestu, která byla instalovaná teprve ted v říjnu a nad níž držel patronát letos zemřelý Vladimír Preclík, jemuž jsem postavil neerodující pomník. I z vlaku to vypadá pěkně a navzdory všem konzervantům toho starého snad i náš věk bude jednou hrdý na svoje umělecký počiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat