Velikonoční svátky jsme využili k rozjímání na venkově. V sobotu jsme vyrazili na kolech na Radnicko a velikonoční vigilie jsme zažili ještě před setměním v mašťovském kostele Nanebevzetí Panny Marie. K eucharistické hostině nemůžeme, Věruška není křtěná a já jsem si u svého svátostného stolu ulomil nožičky. Seděli jsme hned pod oltářem 14 sv. pomocníků a jejich přímluva, kapky svěcené vody a plamínky svíček snad dají i našim modlitbám trochu Božího sluchu (neboť ne rozum, ale sluch je jejich smyslem).
Pro vintířovskou kapli se zrovinka o Velikonocích tavil nový zvon. Škoda, že nebudeme moct být při osazení, protože 21.června budeme s Navenkem na Hasištejně.
V neděli jsme se prošli k Libočanům a pak jsme byli v Žatci na svátečním obědě. Odpoledne jsme jeli do Loun za dědou a za babičkou a už se těšíme, až tam budeme v létě jezdit na zahrádku a necháme si vyprávět o těch krásnejch starejch časech, který se na nás smějou z černobílých fotografií.
V pondělí jsme se jeli přes Nepomyšl podívat do Valče a objevili jsme tam rajský zákoutí a předrajský klid. Jako by Bůh nejdřív stvořil Valeč, zeleň a ptáky a teprve po neděli turisty a civilizaci. Vyfotit se to nedá, a tak jen pár přesvětlených pokusů o reportáž z ráje.
Pro vintířovskou kapli se zrovinka o Velikonocích tavil nový zvon. Škoda, že nebudeme moct být při osazení, protože 21.června budeme s Navenkem na Hasištejně.
V neděli jsme se prošli k Libočanům a pak jsme byli v Žatci na svátečním obědě. Odpoledne jsme jeli do Loun za dědou a za babičkou a už se těšíme, až tam budeme v létě jezdit na zahrádku a necháme si vyprávět o těch krásnejch starejch časech, který se na nás smějou z černobílých fotografií.
V pondělí jsme se jeli přes Nepomyšl podívat do Valče a objevili jsme tam rajský zákoutí a předrajský klid. Jako by Bůh nejdřív stvořil Valeč, zeleň a ptáky a teprve po neděli turisty a civilizaci. Vyfotit se to nedá, a tak jen pár přesvětlených pokusů o reportáž z ráje.
Žádné komentáře:
Okomentovat