Candide

Dneska jsem poslouchal operetu. Ne, nejsem úchyl, taky mě to překvapilo. Překládal jsem první sloku jedný básničky a začal jsem vyzvídat její osud. Její autor James Agee (čti ejdží) ji napsal jako text pro libreto Lillian Hellmanový pro operetu na motivy Voltairova románu Candide, k níž složil hudbu Leonard Bernstein. A protože provedení týhle operety z r. 1989 s Bernsteinem jako dirigentem je celý na youtubku v perfektní kvalitě, zkusil jsem to. A je to paráda. Všichni účinkující se skvěle baví, protože je čím (Bernstein je úžasnej), a londýnský publikum to cítí. Text Jamese Ageeho nakonec použitej nebyl, a já jsem se po překladu první sloky při tý hudbě tak nějak uvolnil, jakž takž přebásnil třetí a čtvrtou a místo druhý jsem si přidal jednu na konec. (originál zde)

Rozum, kouzla, um a cit,
nebudu se o ně přít.
Těla, tvoři, vše, co žije,
jsou jen Smrti parodie.

Naše oči jsou jen oka,
do nichž pytlák zvaný Svět
chytá všechny zeširoka,
aby mohl vyprávět:

říká, že žít za to stojí,
život že je velký Chrám;
a tak všichni v jednom roji
kupujeme si ten klam.

Pak, až ustálí se váhy,
jazýček přikloní se tam,
kam míří bohatý i nahý:
život je velký Smrti chrám.

Video jsem vybral z velkého autodafé španělské inkvizice po zemětřesení v Lisabonu v r. 1755, kvůli kterému Voltaire přestal věřit v Boha (v toho inkvizičního ovšem celkem logicky nevěřil ani před tím). Dnešní překrásný den přímo vybízí k tomu, aby se člověk napil a podíval na lidi, jak umírají. Geniální román a libreto. Geniální hudba.