Jak jsem složil maturitu

Tak by se mohla jmenovat celoodpolední hra před začátkem Kadaňskýho divadelního května. Jak jsem složil maturitu z jevištní techniky. Ale nebyla to hra. Bílinští přijeli se zajímavou scénou: zezadu zpětný projektor a bílé projekční plátno na stínové divadlo, tzn. svěsit zadní průchozí horizont; kvůli společnému ovládání světel a zvuku jsme museli dát mix do osvětlovací kabiny a od něj vést šňůry přes balkón až k bedně na forbínu; pak jsme sundali obě rampy, aby se mohly přemístit barevné filtry. Poslední a nejzajímavější fáze přípravy scény byla práce na zavěšení sešité vojenské maskovací plachty tak, aby se pomocí asi dvanácti provázků na závažích mohla ovládat a měnit svůj profil vzhledem k divákovi. Visela zrovinka na 5. tahu, což je jedinej tah, kterej se ovládá z horního ochozu, na kterej jsem za to odpoledne vyšplhal a sešplhal asi pětkrát. „Dolů na maximum!“ „Můžeš nahoru!“ „Dobrý, zaaretuj to!“ „Teď na maximum nahoru!“ „Hele, tady nám to visí blbě, můžeš to ještě svěsit úplně dolů.“ „Tak a teď zase celý pomalu nahoru.“ Šestkrát, ale bavilo mě to a těšil jsem se, jak to bude vypadat při hře.

Nebudu hru hodnotit a udělovat hvězdičky, nedělám to rád. Za sebe řeknu, že bych si dramatizaci románu Patricka Ryana Jak jsem vyhrál válku nevybral. První hra, ve který jsem v životě hrál, byla Hlava XXII. Strašně rád na ni vzpomínám. Hanče tenkrát (a Jirka teď) vlastně zdramatizoval svoji fascinaci předlohou. Válečná satira, kterou máme třeba ve Švejkovi, je divadelně strašně ošemetná věc. Do Švejka se taky málokterý divadlo pustí, natož ochotnický. Nejsilnější jsou totiž na tý satiře texty a málokterej hereckej výkon je může dohonit. Je to jako chtít zahrát vtip. Nemyslím Kameňák. Myslím třeba židovskej vtip. Nedovedu si představit bravurně zahranýho Kohna a Roubíčka, ale znám několik vypravěčů, který bravurně zvládnou oba dva a ještě tu omáčku kolem těch rozhovorů. A to je přesně ono. Ta omáčka z divadla vypadne a herci jsou každej jinej a když jeden není stejně dobrej jako ten druhej, vtip začne kulhat. Mám moc rád scénky z vojenskýho prostředí, pár favoritů mám pořád někde na vnitřnim repertoáru, a po týhle hře se jejich počet rozrostl. Zejména o scénku, kdy se ti dva hádají, jestli je lepší vojenský fasovaný oblečení nebo civil. A takovejch tam bylo víc než dost, takže jsem se docela bavil.