Carl Petersson nás uchvátil. Nás s Věruškou, ale i nás všechny, co jsme byli v kostelíku. A bylo nás asi 40, což bylo prý i v Kodani, tedy žádná ostuda, jak se některým může zdát. Při Uherský rapsodii Ference Liszta nám všem opravdu trnulo. Carl mi otevřel uši! Korunka první.
Hned jsem ho pozval zase na zimu, s podmínkou, že se pro mě naučí Kočičí sonátu od Scarlattiho. Slíbil, že jo. Je to neuvěřitelně talentovanej a přitom skromnej kluk. Smekám. Korunka druhá.
Hned jsem ho pozval zase na zimu, s podmínkou, že se pro mě naučí Kočičí sonátu od Scarlattiho. Slíbil, že jo. Je to neuvěřitelně talentovanej a přitom skromnej kluk. Smekám. Korunka druhá.
A co mě těší převelice, Carl Petersson, kterej hrál v Čechách už na mnoha místech, protože bydlí v Praze, prohlásil (česky) o křídle August Förster, kterej jsme za městský peníze před čtrnácti dny koupili a Otec Josef mu dneska požehnal:
Je to nejlepší klavír, na kterej jsem v Čechách hrál. V Plzni ve filharomonii mají taky dobrej, větší, ale rozhodně ne lepší.
Korunka třetí.
Žádné komentáře:
Okomentovat