Anglie - 3. den

Ráno jsme vyrazili k St. Michael's Mount, což je krásné místo naproti Mont Saint-Michel, ale má opačnej problém. Zatímco se ve Francii musí znova hloubit příkop mezi břehem a ostrovem, anglickýmu protějšku hrozí postupné zatopení. Odliv ještě nebyl úplněj, a tak jsme se po dlážděný cestičce prošli jen kousíček od břehu a zase šupky do autobusu.

Zrození Venuše z mořské pěny

Další zastávka byla až na konci světa, přesněji na konci země. Land's End není až tak malebný místo, ale místní turističtí byznysmeni se z něj snaží vytřískat, co se dá, a tak je tu takovej skromnej zábavní parčík se strašidelnym hradem a bufet. Dali jsme si tu fish'n'chips s octem a nějakej ten zákusek, a já měl pak co dělat, abych si cestou ze záchoda vyfotil pár pohledů na Atlantik, za kterým už je Amerika.

Dál nás čekaly dva úžasný megality, ovšem cesty k nim byly tak pro jezdce na ponících, rozhodně ale ne pro autokar Mercedes. Nicméně naši řidiči zvládli i ty šoustky, jak říkali těm stezkám pro dva protijedoucí cyklisty, a tak si studenti prolezli Mên-an-Tol, tedy kámen s dírou, a to mnohdy neuvěřitelnym způsobem, neboť z obou stran byly celkem nepříjemný kaluže. K atrakci, která se tu asi nevidí ani za úplňku, patřil pokus nachat větrem pronést skrz tu díru mejdlovou bublinu. Nakonec se to podařilo, a tak jsme zvědaví, co nám to v životě přinese.

O míli dál se za zatáčkou objevil dolmen Lanyon Quoit, kterým dřív projel kočár se spřežením, ale v roce 1815 spadl a rozlámal se, takže po znovyvstyčení je celkem skromnější, ale pořád macek, zvlášť když se vyfotí bez lidí.

Cestou zpátky do města Plymouth nám zbylo trochu času a děcka chtěly do supermarketu. Vybíral jsem pečlivě podle průvodce, abysme zastavili někde, kde se dá ještě vidět i něco turisticky vděčnýho. A tady jsem narazil na typickou vlastnost britskýho turistickýho byznysu. Město Liskeard se honosí třetím největším kostelem v Cornwallu, studánkou s léčivou vodu, několika zajímavými budovami a každotýdenními čtvrtečními dobytčími trhy, což už je v Anglii málo vidět. Čtvrtek bohužel nebyl, bylo úterý, ale i ty ostatní věci slibovali příjmenou procházku. No, kostel nic moc, malej a zavřenej, nejzajímavější byl jeden starobylej křížek na hřbitově kolem. Studánka vošklivá jako ta Boženina v Peruci s nápisem Voda není pitná a budovy jedna jako druhá. Nejzajímavější byl nakonec fakt ten supermarket.