Mario Bevacqua nás nejdříve odvezl na druhou stranu Kalábrie, zpátky k Tyrhénskému moři, které pak lemuje dálnice až do městečka Villa San Giovanni. Bylo jasno a tak se nám naskytlo množství krásných pohledů na pobřeží, nejkrásnější snad u Scilly, což je jeden ze dvou výběžků proslavených z řeckého bájesloví. Když chtěl říct antický Řek, že šlápnul z bláta do louže, prohlásil, že přejel ze Scylly do Charybdy. Pro Řeky to byly dvě mořské příšery, kterým se téměř nedalo uniknout. A kdo proplul, musel mít na Olympu tlačenku nebo někoho příbuzného.
Celou cestu se mi vybavovalo, jak jsme jednou stopovali s Lenkou z Neapole na sever a náš řidič nás vyhodil na výpadovce na Modenu. Měli jsme ještě časovou rezervu, a tak jsme se rozhodli prohlédnout si tohle městečko, na jehož předměstí se narodil pekařský synek Luciano Pavarotti. Zastavil nám příjemný pár, a přestože to bylo jen deset kilometrů, sblížili jsme se a po krátkém rozhovoru nám oznámili, že dnešní noc strávíme u nich. Odvezli nás do centra Modeny, sdělili nám svoji adresu a číslo autobusu, který nás k nim doveze a odjeli s našimi těžkými krosnami domů. Jmenovali se Ale a Paola a oba pracovali jako profesoři na boloňské univerzitě. Večer nám připravili večeři o třech chodech a docela nás opili vynikajícím vínem. Bavili jsme se o Itálii, zejména o té jižní, kterou jsme měli v čerstvé paměti a Ale s Paolou nás přesvědčovali, že musíme jet na Sicílii, že to je nejsrdečnější oblast Itálie, kterou znají, resp. že už to vlastně ani není Itálie. Tehdy ve mně vykřesli jiskřičku touhy dostopovat někdy na Sicílii. Druhý den nás odvezli do Boloně, kam jsem toužil právě kvůli té univerzitě, nejen protože je nejstarší na světě, ale i kvůli tomu, že tam učil a snad ještě učí Umberto Eco. Ten napsal pár analýz i o románu, který přesně před sto lety napsal Luigi Natoli o sicilské sektě Beati Paoli, jánošíkovské předchůdkyni dnešní Mafie. Název sekty se prý odvozuje od Františka z Paoly, kterému se říkávalo Beato Paolo. To jsme ale ještě netušili, kde Paola leží, ani že za pár dní budeme stát u místa, kde se tento pro nás exotický světec narodil.
Blížili jsme se totiž teprve k přístavišti v městečku, které nese moje jméno v italštině a odkud je denně vypravováno několik desítek trajektů na Sicílii a zpátky. S Elí jsme byli před třemi lety blízko, až dole pod Tarentem, ale dál jsme se nedostali. Nenastudoval jsem si nikdy, jak je to s přepravou na Sicílii zařízené, ale my jsme jeli kamionem, a tak jsme strach neměli. Když tak dáme řidičovi pár babek, jestli to bude na pasažéry. Asi nebylo, za kamión se nicméně platí něco přes 60 Euro. To, co se mi v Modeně zdálo jako sen, bylo teď pravdou. A naše loď se symbolicky jmenovala Fata Morgana.
A večer jsme uléhali na pláž ve vesničce Fondachello na úpatí Etny.
Celou cestu se mi vybavovalo, jak jsme jednou stopovali s Lenkou z Neapole na sever a náš řidič nás vyhodil na výpadovce na Modenu. Měli jsme ještě časovou rezervu, a tak jsme se rozhodli prohlédnout si tohle městečko, na jehož předměstí se narodil pekařský synek Luciano Pavarotti. Zastavil nám příjemný pár, a přestože to bylo jen deset kilometrů, sblížili jsme se a po krátkém rozhovoru nám oznámili, že dnešní noc strávíme u nich. Odvezli nás do centra Modeny, sdělili nám svoji adresu a číslo autobusu, který nás k nim doveze a odjeli s našimi těžkými krosnami domů. Jmenovali se Ale a Paola a oba pracovali jako profesoři na boloňské univerzitě. Večer nám připravili večeři o třech chodech a docela nás opili vynikajícím vínem. Bavili jsme se o Itálii, zejména o té jižní, kterou jsme měli v čerstvé paměti a Ale s Paolou nás přesvědčovali, že musíme jet na Sicílii, že to je nejsrdečnější oblast Itálie, kterou znají, resp. že už to vlastně ani není Itálie. Tehdy ve mně vykřesli jiskřičku touhy dostopovat někdy na Sicílii. Druhý den nás odvezli do Boloně, kam jsem toužil právě kvůli té univerzitě, nejen protože je nejstarší na světě, ale i kvůli tomu, že tam učil a snad ještě učí Umberto Eco. Ten napsal pár analýz i o románu, který přesně před sto lety napsal Luigi Natoli o sicilské sektě Beati Paoli, jánošíkovské předchůdkyni dnešní Mafie. Název sekty se prý odvozuje od Františka z Paoly, kterému se říkávalo Beato Paolo. To jsme ale ještě netušili, kde Paola leží, ani že za pár dní budeme stát u místa, kde se tento pro nás exotický světec narodil.
Blížili jsme se totiž teprve k přístavišti v městečku, které nese moje jméno v italštině a odkud je denně vypravováno několik desítek trajektů na Sicílii a zpátky. S Elí jsme byli před třemi lety blízko, až dole pod Tarentem, ale dál jsme se nedostali. Nenastudoval jsem si nikdy, jak je to s přepravou na Sicílii zařízené, ale my jsme jeli kamionem, a tak jsme strach neměli. Když tak dáme řidičovi pár babek, jestli to bude na pasažéry. Asi nebylo, za kamión se nicméně platí něco přes 60 Euro. To, co se mi v Modeně zdálo jako sen, bylo teď pravdou. A naše loď se symbolicky jmenovala Fata Morgana.
A večer jsme uléhali na pláž ve vesničce Fondachello na úpatí Etny.
Žádné komentáře:
Okomentovat