Ten, jemuž svět se bujaře mihotal
od očí k mozku a zpět v tvrdé lebi,
spřádaje v podvědomí goblény života,
teď obrácený do sebe je, zády k nebi.
Uzavřen do tvrze před vším, co miloval,
slepý a bez vášně, pohled, který bolí,
hladě zeď nejistě razí si cestu dál
skrz rachot velkoměst svou dlouhou bílou holí.
V hlavě mi přitom zněla písnička od Znouze.
1 komentář:
jo. A ted, kdyz jsem si ji po delsi dobe poslechl, bude znit cely den v hlave mne... Šp.
Okomentovat