Ale v případě evangelií je tu rozdíl: Kristův příběh se podle mě nedá vyprávět lépe. Byl mockrát zopakován, přesto si myslím, že například těch pár veršů o tom, jak Krista pokoušel Satan, je silnějších než celé čtyři knihy Miltonova Ráje získaného. Zdá se, že Milton neměl vůbec představu, jaký byl Kristus člověk.
Polovinu života jsem strávil jako pohan, moje saznámení s Biblí bylo bezvěrecké. A jsem za to Bohu vděčný, protože mě naučil věci vidět z více hledisek. A tak na mě platí všechny tři náhledy zmíněné v následujícím odstavci dohromady:
Evangelia lze také číst dvěma způsoby. Věřící je čte jako podivný příběh člověka, Boha, který se kaje za hříchy lidstva. Boha, který přijímá utrpení - smrt na "hořkém kříži", jak vypráví Shakespeare. Existuje ještě podivnější interpretace, kterou jsem našel v Langlandovi: myšlenka, že Bůh chtěl vědět všechno o lidském utrpení a že mu nestačilo poznat to rozumově jako Bůh; chtěl trpět jako člověk, s lidskými mezemi. Avšak pokud jste nevěřící (jako mnoho z nás), můžete číst ten příběh jinak. Můžete si představit geniálního člověka, člověka, který si myslel, že je Bůh, a nakonec zjistil, že je pouhý člověk a že Bůh - jeho Bůh - ho opustil.
Žádné komentáře:
Okomentovat