V Klatovech jsme byli i v jezuitském kostele Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce. To je ten, co jsou pod ním ty známé katakomby. Venku sněžilo. Velice dobrý byl projev jezuitského historika P. Miroslava Herolda. Ale to se dá od jezuity, který studuje v Římě, i čekat. Ještě víc se ale líbil ženským, takže s ním pak šly všechny do katakomb. Bůhví, co se tam dělo.
A když jsme druhý den odjížděli, nechal jsem si v kulturáku sako. A nejen sako, celý oblek i s košilí a kravatou. Samozřejmě jsem se stal terčem vtipů plného zájezdového autobusu cestou do Kladrub. Včera jsem si musel pro to sako dojet na klatovskou městskou policii. Připadal jsem si jako Bohuslav Balbín, když se podruhé vracel do Klatov (poprvé tam byl také dobrovolněji). Už nesněžilo, tak jsem v Plzni vyrazil na stopa. Zastavila mi jedna paní z Nýrska, která přišla o manžela a o syna, ale přesto neztratila pozitivní přístup k životu.
Žádné komentáře:
Okomentovat