Přijeli jsme tam v jednu hodinu a kolem nádraží bylo úplně mrtvo. K moři to mělo být slabých sto metrů, a tak jsme se ospalí těšili do spacáku. Nějak jsme ale zapomněli, že tady na jihu se v létě spí přes den a žije v noci. Na pláži bylo několik kilometrů neonové zábavy s diskotékami a bary, vypadali jsme tam s těmi dvacetikilovými batohy jako ufoni. Prošli jsme se tedy po pobřeží a nakonec si rozestlali mezi dvěma diskobary.
Ráno jsme nafoukli lehátka a strávili den u moře.
Odpoledne jsme vyrazili na procházku po městě.
Batohy jsme si uschovali na místní policejní stanici.
Bylo strašné vedro, a tak jsme si vytyčili jediný cíl: najít rodný domek sv. Františka, zakladatele paulánů.
Pořád do kopce, všude zavřeno, ani nástin stínu.
Nakonec jsme místo narození našli.
Dnes je z něj svatyně.
A pak jsme rychle spěchali dolů k moři.
Ještě tahle palma a rychle na vlak do Scaley.
V Klatovech ve vlastivědném muzeu visí pár barokních obrázků a mezi nimi je i sv. František z Pauly. Musel jsem si ho tajně vyfotit.
Klatovy a Paolu spojuje i bombardování. V Paole jedna bomba uprostřed města, která by zničila celé centrum, nevybuchla, v Klatovech přežil americké bombardování právě jezuitský kostel.
Žádné komentáře:
Okomentovat