Slepá nymfička

A máme tu hned literární odpověď, tentokrát úplně z jiného soudku. Do včerejška jsem nečetl nic od André Gida a víceméně jsem jej v hlavě nosil jako vzorového odpadlíka od komunistické myšlenky (po návštěvě Sovětského svazu v roce 1936). V Praze jsem si v pondělí koupil jeho Pastorální symfonii a ta mi teď nedá spát, jak je dobře napsaná. V roce 1938 ji přeložila zapomenutá dr. Jindra Šofferlová, i jí patří uznání za skvělý překlad.

Tady nastala výměna názorůmezi Martinsem a mnou; já jsem se vzpíral jeho škarohlídskému názoru a nepřipouštěl jsem vůbec, že by smysly, jak se mi zdálo, že on připouští, sloužily konec konců jenom k tomu, aby nám odhalovaly naši bídu.

- Takhle já to vůbec nemyslím, protestoval, chci jen říci, že lidská duše představuje si snadněji a raději krásu, spokojenost a soulad, než porušený řád a hřích, které všude kalí, znehodnocují, poskvrňují a rozleptávají tento svět, o čemž nám naše smysly dávají zprávu a zároveň nám pomáhají, abychom k tomu přispívali svým podílem. Já bych proto raději doplnil Vergiliovo Fortunatos nimium slovy si sua mala nescient (jak šťastní jsou lidé, když nevědí o své bídě) než těmi, která se čtou v hodinách latiny, totiž si sua bona norint (...když vědí o svých přednostech): Jak vůbec by byli lidé šťastni, kdyby jim byla dána možnost nepoznati zlo.

Román o slepé Gertrudě a jejím žárlivém ochránci, protestantském pastorovi, otci od pěti dětí, je částečně předobrazem Lolity. Byl napsán v roce 1919!