Křesadlo 2009

Ještě jsem o tom nepsal, tak tady je nejdřív tisková zpráva KZK:

1. ročníku literární soutěže Křesadlo, kterou pořádá organizace Kulturní zařízení Kadaň, se zúčastnilo 66 autorů, z toho 34 v kategorii poezie a 32 v kategorii próza. Devítičlenná porota měla ve svém čele renomovaného spisovatele Viktora Šlajchrta. Z došlých autorských příspěvků vybrala deset děl do užšího kola, z toho 3 prozaická a 7 básnických. Nejlepší básnické výkony měly v tomto výběru vyšší úroveň než výkony prozaické. Porota se nakonec rozhodla udělit 8 čestných uznání a 1. a 2. místo v kategorii poezie. Na 2. místě skončil Martin Poch z Prahy, který zaslal do souteže básnické cykly s krajovými a krajinnými motivy: Ohře, Doupovské hory, Středohoří a Sudety. Absolutní vítězkou literární soutěžě Křesadlo za rok 2009 se stala Michaela Keroušová rovněž z Prahy. Její básně vynikají dynamickou obrazností, expresivní senzitivností, širokým rejstříkem emocí a bohatě probarveným výrazem vnější i vnitřní reality v globálním měřítku. Čestné uznání za poezii získali dále Jana Orlová, Jana Podhorská, Jarmila Čermáková, Jan Fuchs a Jana Stehlíková. Čestné uznání za prózu získali Miroslav Čapek, Veronika Talpová a Jiřina Róblová. Vyhlášení výsledků a předání cen proběhlo v rámci oslav 20. výročí svobody v sále kulturního domu Střelnice v Kadani dne 17. listopadu 2009.

Neboli se to povedlo. Sám jsem se jako jeden z porotců prokousal asi třiceti pracemi a přestože se mi většina vzpříčila v jícnu jako rybí kost, několik jich proplulo jako po másle. Od prvního okamžiku jsem měl svého favorita, který psal pod pseudonymem Hogo Fogo. Byl jsem zvědav na ostatní, ale především na Viktora Šlajchrta, šéfa naší poroty, který hodnotil až posledních deset děl, která prošla sítem porotců. Shodli jsme se. Potom jsem rozlepil obálku, v níž kryptonym získával na jasnějších obrysech. Žena, růže, píseň, kost. Spíš dívka než žena, 22letá Michaela Keroušová z Prahy. Na svůj věk už píše opravdu zralé texty. Zde je ukázka.

bebíčka

i. trčím v ulici slepé jak patrona
svítící rumbakoule na dlouhých
sloupech se kývou až hmyz chrastí
jak zamyšlené zvíře sama korzuju
tleskám z kanálu zní vytrvale
zvonkohra vracím se klečím
naslouchám po úvaze spouštím
v naději skrz mříž svou snídani

ii.
domy v té ulici jsou stále dokořán
už dávno vychladlé někdy se jimi
procházím nejsem pak sama
stařena na schodech bez zábradlí
mi vykládá -v rádiu dnes jenom
počítali zlatíčko 3891 až 4112
jsem promeškala doufám ale že
to budou brzy opakovat- říká kývu
a rozbolavělá hledám prázdnou postel
v pokoji s otevřeným nebem
zas s tebou mluvím ze spaní
mrholí a moje vlasy se probouzí
v podobě ptáků ukotvení prahnou
po větrných vírech přešlapují
v syrovém těstě polštáře
strašidelné věci se v té noci rozpadávají
na slabiky a stávají se tak snesitelnějšími
zatímco venku na ulici projíždí
jedna manipulační jízda za druhou

iii.
jak sklíčené zvíře korzuju
u dalšího kanálu v řadě sedí
zasmušilý rybář a pojídá rozmáčený
loupák nejsem přece sama
proto napjatě očísluju všechny žvejkačky
na chodníku aby je pak rybářova dcera
mohla spojit v souhvězdí
a přečíst mi budoucnost

iv.
-stejnak ví houby o věštění- říkám pak
stařeně přesto polekaná rukama
oloupanýma neklidně ohledávám tělo
až na chodidlech nacházím
rozjitřené rány vyryté iniciály
-podepsal si tě jako hračku- lituje stařena
-ukaž miláčku bude dobře pofoukám
ti ty tvoje bebíčka už dnes-