Nakoupil jsem nějaké dárky a stihnul ještě i antikvariát. Byl jsem v tom samém tak před čtvrt rokem a žádný úlovek mě tam tehdy nečekal. O to víc jsem odcházel rozzářený tentokrát, protože jsem sehnal moc pěkné knížky.
Při každé návštěvě antikvariátu začínám v oddělení beletrie u písmene Q. Někdy ho antikvář prostě přeskočí a když se někdo od Q objeví, přiřadí se prostě na konec Péčka. Takový antikvariát u mě hned ztrácí jednu hvězdičku. Občas se v regálu objevuje de Quevedův Život rošťáka, málokdy Pohádky z pralesa Horacia Quirogy. Já ale hledám cokoli od Raymonda Queneaua. Mám doma jenom Svatého Bimbase a četl jsem pak snad už jen Stylistická cvičení. A přesto mě jeho a Vianův styl ovlivnil natolik, že moje první a zatím téměř poslední povídka má mnoho rysů Queneauovy poetiky. Když jsem uviděl v polici pod písmenem Q Qeuneauův první román Svízel, srdce mi zaplesalo. Hned jsem se začetl. Bylo ale čtvrt hodiny do zavíračky, a tak jsem se odhodlal odtrhnou oči od prvních stran a prošmejdit i další fochy. A byly více než štědré. až bych snad řekl rozdavačné. Posuďte sami.
Shakespearovy sonety, poprvé do češtiny komplet přeložené Antonínem Klášterským (1923) s nádhernou patinou za 45,-Kč. Člověk na útěku Maxe Pikarda, skvělé fejetony od Pétera Esterházyho, Villonův životopis od Johna Erskina (četl jsem od něj tuším život Walta Whitmana). Tolik skvostů v jedné igelitce jsem už dlouho nenesl.
Nakonec jsem si koupil i básně od mě neznámého básníka, což dělám rovněž rád. Jmenuje se Vratislav Křivák a je autorem , jak jsem si dnes našel, takových sbírek jako např. Babička nosila ve slipech rozkvetlý trnkový sad nebo Babička vypráví Marušce o svých prvních měsíčcích. Ta moje sbírka se jmenuje Autostop (asi proto jsem ani chvilku neváhal s koupí) a byla vydána v Mnichově v roce 1981. Mám 120. svazek z 250 a dnes ráno jsem jej zhltl a nahlas odrecitoval Věrušce. Tady jsou ukázečky:
Loutkové divadlo
…
kašpárek je kašpárek
jednou má svou roli
zvednout hlavu jak by chtěl
nikdy nedovolí
scéna je mu životem
nevedou z ní dvířka
délka na pět poskoků
na šest kroků šířka
z jedné strany na druhou
dopředu a zpátky
jevišťátko přehupkat
tak jak velí drátky
k obecnému veselí
přispět svojí hřivnou
jednomu se uklonit
na druhého plivnout
…
Báseň
nad našimi hlavami
vyplulo na nebe
okno dívčích umýváren…
…nikdy jsi mě nepozvala k sobě
pokaždé si najdeš důvod
abys odešla usínat sama
a mně nezbude
než obtěžovat tvé přítelkyně
a v noci rozsvěcovat
místo vosku
čadící parafín
nikdy jsem tě neměl nahou
nikdy bych se nesnížil k tomu
svléknout si tě
v básni
A nakonec jednu moji ranní fantazii pro Věrušku:
Chtěl bych s tvojí pičkou
milovat se lžičkou,
ochutnávat bez únavy
koktejl z tvojí sladké šťávy.
Žádné komentáře:
Okomentovat