Stopem do Itálie - den osmý (I. část) - Padova, kaple Scrovegni

Ve vlaku z Caserty do Boloně jsme si sedli s nějakýma Taliánkama a během asi dvou hodin zažili balení po italsku. Dva ragazzi z vedlejšího kupé občas vylezli do uličky a bylo vidět, že jim ragazze od nás nejsou lhostejné. Za pár minut seděli oba u nás a za dalších pár už jsme se tam skoro nevešli, jak se začali roztahovat. No a pak přišli místenkáři a my jsme se museli dekovat. Průvodčí nám ale vysvětlil, že máme lístky do lůžkového kupé.

Poprvé v lůžkovém voze! Romantická cesta do Boloně, dva kluci spí nad námi, jeden starší člověk ještě pode mnou, jsme na druhé etáži a je nám krásně. V Boloni jsme ráno přestoupili do osobáku, kde si Italové četli pondělní giornali na cestě do práce, zatímco my jsme dávali na odiv, že máme dovolenou.

V Padově jsme si hned na nádraží koupili snídani a Padova Card, která nám na 48 hodin zaručovala volné vstupy do mnoha muzeí a galerií. Až na to, že v pondělí je otevřená jenom kaple Scrovegni. Ovšem ta nám vynahradila všechno ostatní. Byli jsme tam totiž na úplně první prohlídce a zrovinka na tuhle pondělní ranní nikdo nepřišel, ačkoli jinak je nacpaná turisty. Měli jsme tak s Věruškou celou slavnou kapli vyzdobenou Giottovými malbami jenom pro sebe.


Za tu čtvrt hodinu jsme si prohlédli do detailu všechny obrazy ze života Jáchyma a Anny, Marie a Josefa a nakonec i ze života Ježíšova. Až jsme došli k Poslednímu soudu, kde se Věruška nemohla odtrhnout od pekelných trýzní a mě se z nich udělalo ouzko.


Po tomhle zážitku jsme šli dospat deficit do Giardini dell´Arena a napsali jsme esemesku našemu italskému kamarádovi Lorenzovi. Ozývali jsme se mu už celý týden před tím, ale neodpovídal, tak jsme byli zvědavi, jestli se ozve na zprávu, že jsme v jeho rodném městě. Jinak jsme se sem hnali tak trochu zbytečně.