Vidličky a nože

Dnes zemřel srbský spisovatel Milorad Pavić, který psal velmi zvláštně strukturované romány – román jako křížovka, román, který se čte odzadu, román, v němž si můžete vybrat ze sta konců, román, kde pořadí kapitol určují tarotové karty. Jeho díla do angličtiny překládal mj. i Charles Simić, dnes už Američan, dokonce americký básník laureát, oficiální básník Spojených států. A přestože je srbochorvatština slovanský jazyk, přeložil jsem jednu báseň ze Simićova anglického arsenálu (originál zde).

Vidlička

Ta zvláštní věc se musela na svět
vyškrábat přímo z pekla.
Připomíná ptačí pařát
pověšený na krku lidožrouta.

Když ji držíte v ruce,
když s ní napichujete kus masa,
dokážete si představit i zbytek toho ptáka:
jeho hlava je jako vaše pěst
velká, holá, slepá a bez zobáku.

Trochu mi to připomnělo dokument rakouského režiséra Erwina Wagenhofera Nasytíme celý svět (k zhlédnutí zde), který je o tom, jak se naše evropská civilizace chová k přírodě, když jde o to levně se nažrat. Stihli jsme s Věruškou jenom závěr, kde jsou ukázány drůbeží továrny na smrt...

Dnes jsem si dal k obědu smažený sýr, Věruška zeleninový salát… ale jinak jsme stejně civilizovaní jako všichni mrchožrouti.