... Josef Hora byl jedním ze sedmi komunistických spisovatelů, kteří odsoudili nového stalinistického vůdce KSČ Klementa Gottwalda v roce 1929?
Těch zbylých šest bylo: Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, S.K.Neumann, Marie Majerová, Ivan Olbracht a jeho žena Helena Malířová. Někteří se pak k bolševikům vrátili. Nepochopitelně, pokud si přečtete Horův článek Literatura a politika. Kromě stranických činitelů a Rudého práva se proti sedmi spisovatelům-buřičům postavilo i 12 spisovatelů-pravých komunistů. Nicméně se časem ukázalo, že jich bylo jen deset (Vilém Závada byl podepsán omylem; bez svého vědomí byl podepsán básník Konstantin Biebl; jak šílené!) Mezi těmito deseti vynikali Vítězslav Nezval, Karel Konrád nebo Jiří Weil (z novinářů se pak samozřejmě nejvíc činil Julda Fučík), přidal se třeba i Karel Teige.
Mnu si oči, nevěřím sluchu, když Neumannovi a Olbrachtovi a mně a těm ostatním tito kamarádi vykládají, že jsme „nepochopili význam revolučního hnutí“, že jsme prokázali „naprosté nedocenění revoluční síly dělnické třídy“, a to právě v době, kdy oni, kteří patrně tak často přikládají své ucho k šelestu dělnickfch srdcí, „zcela jasně vidí, jak stoupá revoluční energie komunistické strany“.
Mnu si oči, nevěřím sluchu, když Neumannovi a Olbrachtovi a mně a těm ostatním tito kamarádi vykládají, že jsme „nepochopili význam revolučního hnutí“, že jsme prokázali „naprosté nedocenění revoluční síly dělnické třídy“, a to právě v době, kdy oni, kteří patrně tak často přikládají své ucho k šelestu dělnickfch srdcí, „zcela jasně vidí, jak stoupá revoluční energie komunistické strany“.
Hodně jich na obou stranách ještě převrátilo kabáty, hodně jich bylo zneužito mocí. Ani nám dnes nepřísluší soudit, ale poučit se můžeme. Ale musíme být zvědaví. Moc mě překvapilo, když jsem si prohlédl doporučenou literaturu pro vůdce diskusního kroužku z roku 1931 k tématu student a literatura:
Žádné komentáře:
Okomentovat