Strašně rád si čtu v časopise Kino ze šedesátých let. Je to pro mě vlastně sbírka poezie. Nedávno jsem s Věruškou koukal na Hoří, má panenko – byl jsem zvědav, co tomu řekne, protože pro mladé lidi to může být i nuda. Nebyla, což mi udělalo velkou radost. A další radost mi udělal text Aloise Humplíka v Kině (5/67) z doby, kdy se ten už stotisíckrát komentovaný film teprve natáčel, a to v kulturním domě „Na střelnici“ ve Vrchlabí. Filmaři prý tehdy vybírali budovy určené k demolici, a těch bylo v pohraničí díky dvaceti letům komunistického hospodaření po vyhnání Němců požehnaně.
Co mě ale pobavilo natolik, že o tom píšu tuhle noticku? Všichni ví, že ve filmu hrála řada neherců. Ale ani mně by nedošlo, že tito amatéři nebyli schopní tzv. postsynchronu, neboli dodatečného namluvení svých rolí do úst. Rozhovory se musely natáčet na fleku. Jenže aby je mikrofony dobře sejmuly, nesměl být hluk. A to se na hasičské zábavě zařizuje těžko. Natáčelo se tedy tak, že v době dialogů kapela jen předstírala, že hraje, a taneční páry klátily „holanďana“ v papučích či plstěných ponožkách. Příště se na to budu soustředit, jestli to poznám.
Co mě ale pobavilo natolik, že o tom píšu tuhle noticku? Všichni ví, že ve filmu hrála řada neherců. Ale ani mně by nedošlo, že tito amatéři nebyli schopní tzv. postsynchronu, neboli dodatečného namluvení svých rolí do úst. Rozhovory se musely natáčet na fleku. Jenže aby je mikrofony dobře sejmuly, nesměl být hluk. A to se na hasičské zábavě zařizuje těžko. Natáčelo se tedy tak, že v době dialogů kapela jen předstírala, že hraje, a taneční páry klátily „holanďana“ v papučích či plstěných ponožkách. Příště se na to budu soustředit, jestli to poznám.
3 komentáře:
Poznámka:Němci nebyli vyhnáni,ale podle protokolů odsunuti.Pozor na to!Slovo vyhnáni používá Havel a to je demagog. Helmut
Rád občas používám nekorektní slova, protože můžu. Ten skutek byl stejný, ať se to nazývá protokolárně jakkoli. Někdo tu byl doma a pak už ne. Kvůli válce. To, že tu bolševici a jimi pokroucené celé české plemeno domov nenašli, je smutná realita. Dnes je tomu naštěstí jinak a my novousedlíci se tu začínáme cítit doma jako tehdy Němci, kteří nám v lecčems mohou být vzorem.
Stále mě překvapuje jak se s odstupem několika desítek let o tom neustále hovoří. Nedovedu si vůbec představit že by to tenkrát mohlo skončit jinak. Němci vyvraždili miliony lidí a vy by jste chtěli aby si lidi po válce podali ruce a řekli všechno dobrý, nebo co jsme si, to jsme si?! Jasně že to byli normální a většinou nevinní Němci, ale byli to prostě Němci a já chápu že se na ně spíš koukalo jako na strůjce toho zla, než jako na dlouholeté a pořádkumilovné sousedy. Dnes nám vadí Cikáni, Větnamci, Ukrajinci a někomu dokonce každý, kdo jinak mluví, nebo vypadá.A to nás jejich národy nikdy neokupovaly.
Okomentovat