17. března 2010

Takové obyčejné násilí


Jsem baba. Jedním z projevů je, že se nedokážu dívat na horory. Na krvavé proto, že jsou většinou kruté a hloupé zároveň, a na psychologické proto, že pak týden nespím. Tento týden chodím domů hodně pozdě a jsem opravdu unavený. A tak často vezmu za vděk příjemně vyhlížejícím filmem v televizi. Na to, abych sledoval program, není čas, a tak jsem náhodou v pondělí zasedl k filmu, který mě zaujal, i když jsem propásl začátek a nevěděl, na co to koukám. Věruška taky nevěděla, o co jde, a tak jsme se nechali unášet dějem.

Byl to film Romana Polanského Rosemary má děťátko z roku 1968. A tak už třetí noc nebudu moct spát. Kéž by to bylo jenom kvůli kráse Miy Farrow.

Přečetl jsem si dnes, že pan režisér nechal těhotnou Rosemary přejít silnici na Manhattanu, aniž by to nějak připravoval, zrežíroval, nafingoval. Řekl si prostě, že těhotnou ženu žádný řidič nepřejede.

Francouzská televize dnes ve 20:35 odvysílala soutěž s názvem Hra smrti. Nebyl to sice stejnojmenný film s Bruce Leem, ale vlastně to nebyla ani soutěž. Byl to dokument, který by se mohl jmevat stejně jako jiný dokument od stejného režiséra - Kronika obyčejného násilí. Už na vysoké škole jsem se dozvěděl o Milgramově experimentu, ale tentokrát se francouzský dokumentarista rozhodl dokázat, že v rámci televizní soutěže jsou lidé schopni mučit i zabít. A věřte nebo nevěřte, 80% soutěžících, kteří v rámci soutěže mohli pouštět do svého rivala elektrický proud, do něj byli při stálém podporování moderátorkou a publikem ochotni napumpovat přes 400 voltů a hrát až do konce, přestože viděli obět svíjející se v bolestech a žadonící o milost. V Milgramově experimentu v laboratoři to bylo 60% lidí.

Tváří v tvář těmto číslům bych Miu Farrow nikdy neposlal přeběhnout silnici ani s kočárkem!

2 komentáře:

Amara řekl(a)...

Děsný. Takže většina lidí má sadistický sklony. príma zjištění, že?
Taky jsem koukala na Rosemary, protože je to klasika a ještě jsem to neviděla. Pro mě nejstrašidelnější na tom bylo to mimino s divnýma očima a rukama a nohama, co tam nebylo vidět..

PIPKA A JÁ řekl(a)...

Rosemary je geniální. Mám dva postřehy: byli jsme na tomhle filmu s Jiřím a všimla jsem si, že nám oběma přišly děsivé jiné momenty (mužské x ženské vnímání hrůzy?) + když jsem měla přespávat u jedné nebohé babičky, aby se v noci nebála, tak jsem se cestou k ní při vzpomínkách na tenhle film vystresovala natolik, že když jsem k ní domů dorazila, byla jsem přesvědčená, že je to stejná hororbaba jako sousedka Rosemary a že mě určitě v noci podřeže a mou nevinnou krev použije na děsivé rituály. Ehm. Takže ne týden, Honzíku, ale klidně 7 let strachu.