Ach, co až člověka donutí začíst se do třetího dílu Dziadů! George Sandová tvrdila, že Mickiewicz se tímto dílem vyrovnal izraelským prorokům. Polska je v něm přirována ke Kristu Evropy. František Halas přeložil jenom části (ovšem geniálně), a jedna z nich se čte jako opravdové proroctví. Btw. Jaroslav Vrchlický přeložil Dziady pod názvem Tryzna.
Cesta na Rus
…
Kdo? a kam jede? Zakázáno ptaní.
Do sídla cara, k dvoru žandarm jede,
někoho chytit, vyslovil car přání.
„Ze zahraničí možná vězně vede,“
generál říká – kdo ví, kdo to není,
možná král pruský, francouzský či saský,
snad jiný Němec vypad z carské lásky
a car dal příkaz, dát ho do vězení;
snad slavnější i hlavu odvážejí,
snad Jermolov tam sedí v beznaději.
A vězeň v slámě? Copak víte, kdo je?
tak vzpurně hledí! pohled hrdý, stinný,
pán jistě velký, za ním vozů řada,
dojista průvod, s pány dvořeníny.
A všichni hleďte, dívají se směle!
Já myslil, jistě jsou to páni shora,
generál, rada z carského snad dvora,
a zatím – chlapci, děti nedospělé!
Co znamená to, kam ta tlupa letí?
Nějakých králů nežádoucí děti?
Tak šeptají si velitelé vzadu,
kibitka letí rovnou k Petrohradu.
Žádné komentáře:
Okomentovat