Některé sny by si mohl člověk odpustit. Totiž mohl by si odpustit jejich splnění. Když jsem poprvé otevřel Joyceova Odysea, bylo to proto, že jsme na univerzitě dostali za úkol srovnat jednu kapitolu s homérovskou klasikou a najít nějaké styčné body. Mně byla přidělena kapitola s názvem Kalypso, kde se ráno Leopold Bloom rozhodne dojít k řezníkovi pro vepřové ledvinky, aby je udělal manželce a kočičce k snídani. Dost nechutná představa. Po nějaké době jsem se dozvěděl, že existuje Bloomsday a že se 16. června každý rok uctívá památka toho dne, v němž se celý román v roce 1904 odehrál. Pak jsem přečetl několik dalších Joyceových děl a začal mít chuť ho poctít tím, že připravím pro svou ženu a kocoura ledvinky.
Odkládal jsem to z roku na rok, až jsem se letos odhodlal. 15. června jsem vyrazil k řeznici objednat na další ráno ledvinky. Dostal jsem dokonce vizitku, abych si mohl zavolat. Nemusel jsem, ráno chodím kolem, a tak jsem si odtud v batohu odnesl kilo ledvinek.
Donesl jsem je domů, opral, vyřezal kanálky a žíly a naložil do mléka. Jenže ono se řekne oprat – batoh mi smrděl na hony, ruce taky, mýdlo nepomáhalo. Ono se řekne vyřezat kanálky a žíly, když to člověk nikdy před tím nedělal. I po čtyřiadvaceti hodinách v mléce se mi zdálo, že to pořád nechutně smrdí. Vyměnil jsem mléko a zatím jsem načítal recepty, konzultoval s kuchaři v restauracích a připravoval manželku na požití. Po dvou dnech jsem se rozhodl přejít k činu. Povedlo se mi zasmradit celou kuchyň, ušpinit kvanta nádobí, vytopit sousedy a přiotrávit kocoura jarem.
Ledvinky jsem pozřel částečně sám, zezačátku mi i chutnaly, ale asi tak po deseti soustech se mi udělalo opravdu blivno, a tak jsem pozřené zapil plechovkáčem na ex a nepozřené spláchnul do záchoda. Trauma mi způsobovalo hlavně to, že jsem měl v nozdrách pořád ten pach z proplachování. Některé věci nejsou pro mě, i když upřímná snaha se mi snad upřít nedá. Věruška to komentovala tak, že to smrdí jako prochcaný plíny v nemocnici a půl hodiny chodila po bytě s improvizovanou rouškou z trička napuštěného voňavkou. Ode dneška jsme oba aspoň na týden vegetariáni a příští rok Bloomsday radši oslavím půllitrem guinesse.
Zjsitil jsem ale aspoň pár důležitých věcí: že přestože jsem prase, v něčem jsem přeci jen cimprlich; a že Věruška je úžasná, protože ačkoli jí bylo regulérně špatně, pochválila mě, že jsem si chtěl splnit sen a umyla po mě půlku nádobí.A taky, že Kajdíček se po ledvinkách může utlouct ještě víc než po srdci.
Žádné komentáře:
Okomentovat