Hezký rozhovor přinesly Lidovky s Ondřejem Pavelkou. Vyjímám z něj jednu zajímavost o Národním divadle.
Každopádně to, o čem jsem mluvil před tím – o volnosti, o tom, že divadlo je pro mě ještě něco jiného, než že se hraje pro publikum, a že rozhodující je i to, co se děje před tím, komunikace, jistá anarchie, pankáčství, a to že se pak promítá do inscenace a ta pak má náboj –, tak to musím upřímně říct, že tady zažívám velmi sporadicky.
Nejsme na tom v Navenku tak špatně, jak máme často pocit. Přijďte se v pondělí 28. června v sedm podívat do Orfea, ať vidíte, co z toho našeho pankáčství při zkouškách vzniká. Uvidíte třičtvrtěletí anarchie seřazené na povel do dvou hodin.
Každopádně to, o čem jsem mluvil před tím – o volnosti, o tom, že divadlo je pro mě ještě něco jiného, než že se hraje pro publikum, a že rozhodující je i to, co se děje před tím, komunikace, jistá anarchie, pankáčství, a to že se pak promítá do inscenace a ta pak má náboj –, tak to musím upřímně říct, že tady zažívám velmi sporadicky.
Nejsme na tom v Navenku tak špatně, jak máme často pocit. Přijďte se v pondělí 28. června v sedm podívat do Orfea, ať vidíte, co z toho našeho pankáčství při zkouškách vzniká. Uvidíte třičtvrtěletí anarchie seřazené na povel do dvou hodin.
Žádné komentáře:
Okomentovat