Stephen Crane
(originál zde)
Člověk přišel k jednomu zvláštnímu Bohu,
Bohu mnoha lidí, smutně moudrému.
A ten Bůh hlasitě zahřměl,
přetékal vzteky a dýmal:
„Klekni na kolena, smrtelníku, a plaz se
a lízej mi paty a vzdej hold
mému Navýsost Velebnému Majestátu.“
A člověk uprchl.
Pak se ten samý člověk uchýlil k jinému Bohu –
Bohu svých vnitřních myšlenek.
Tento Bůh na něj pohlédl
měkkýma očima
s plaménky nekonečného pochopení
a řekl: „Mé ubohé dítě!“
Paplí je matka...
před 6 lety
2 komentáře:
Tak to je přesné.Moc pěkně napsáno. Jestli je nějaký bůh laskavý a miluje Tě, je to ten vnitřní - Tvůj. Jirka
o a já ostuda si ho ani nevážím a píši ho s malým b. Omlouvám se, jsi pro mne velký Bůh.
Okomentovat