Na pár dní se s vámi loučím. Dovolená si dovolila mě povolat od mého celoročního povolání do zbraně stejně jako Věrušku. Na rozloučenou bych tu rád nechal jednu fekálnější anketu, k níž mě inspiroval úryvek z jedné knihy, který jsem našel v níže citovaném Vianově průvodci.
... Nejhorší ze všeho je záchod. Když si chci utvořit hutný obraz dokonalého štěstí, myslím na záchod, na záchod dobře uzavřený mezi bílými zdmi, světle vykachíčkovaný a zamknutý. Sedím důstojně na sedátku z lakovaného dřeva, s důstojností svobodného člověka. Sedím uprostřed hutného příjemného ticha - bílého, lesklého a sametového. Na zdi je keramická krabička, z níž visí obdelník toaletního papíru. Nad mou hlavou je řetízek s porcelánovým držátkem. Sedím, mám času i svobody, kolik chci, mohu si mluvit pro sebe, číst verše, mohu myslet na nesmrtelnost duše, když se mi chce.
Zdejší záchod je bouda natřená odpornou hnědou barvou, se dveřmi, které se nezavírají, a s rozbitými okny... Je v ní šestnáct mís, osm na jedné straně a osm na druhé. A na mísách stopy uschlého hovna...
Anketa obsahuje tři otázky:
1) Co děláte na záchodě (v případě, že je času i svobody, kolik chcete)?
2) Chodíte rádi trůnit nebo je to spíš nemilá nutnost?
3) Jaký nejhorší záchod nebo nejhorší zážitek na záchodě máte za sebou?
PS pro ty, kdo by chtěli vědět, kam jedeme, než si to budou moci přečíst v cestopise:
Nevíme, ale bereme si s sebou tuhle knížku.
Žádné komentáře:
Okomentovat