Podle patafyzického kalendáře je dnes 10. vymozkovače neboli měsíce miškování mozků, jak to svého času přeložil Josef Hajný.
Na náš Nový rok dokonce připadl svátek miškování mozků, který jsem si dovolil překřtít na svátek mozkobraní a přeložit tuto závěrečnou píseň z Krále Ubu Alfreda Jarryho jako
Píseň o mozkobraní
Třicet let tu truhlařím, snad o pár let více,
dílnu mám kus odtud na Martově poli,
má žena zas pracuje tu jako kloboučnice,
nechodíme tedy o žebrácké holi.
Minulou neděli počasí bylo vlídné,
a tak jsme se rozhodli, že se hned po snídani
oblékneme do gala na podívanou týdne –
– tradiční saintgermainské mozkobraní.
Koukejte, mašina se točí,
hlava se rozskočí
a mozek stříká z očí,
No tak se koukejte, jak boháč křiví hubu.
Prdelí zpívejte: Ať žije Otec Ubu!
Naši dva mazánci, na tvářích povidla,
přestali po sobě konečně střílet,
nasedli na střechu našeho vozidla,
abychom podnikli obvyklý výlet.
Na náměstí nikdo nechce zůstat pozadu,
lokty, rány, kopance, každý chce být prvý;
já si radši vždycky stoupnu na nejbližší hromadu,
abych si svá bagančata nezamazal krví.
Koukejte, mašina se točí,
hlava se rozskočí
a mozek stříká z očí,
No tak se koukejte, jak boháč křiví hubu.
Prdelí zpívejte: Ať žije Otec Ubu!
Brzy jsme se ženou od mozku celí šedí,
na lešení je už vidět jenom prázdnou hlavu,
dětičky si rozbalili svačinu a jedí
a pacholek rozhazuje kousky mozku davu.
Najednou koukám, jsem tak blízko toho krámu,
že se až leknu, jak na mě ta lebka valí oční důlky.
„To jsi ty, buržouste?!“ říkám, „poznávám tvojí tlamu!
Okrádals mě! Jsem rád, že máš hlavu na dvě půlky.“
Koukejte, mašina se točí,
hlava se rozskočí
a mozek stříká z očí,
No tak se koukejte, jak boháč křiví hubu.
Prdelí zpívejte: Ať žije Otec Ubu!
Najednou mě někdo zatáh' za manžetu u rukávu:
moje žena, že prý svoji jitrnici dá mi:
až pacholek na lešení otočí se zády k davu,
mám ji vrhnout buržoustovi do té jeho tlamy.
Vyslechnuv ji, přepadla mě pochybností spousta,
když jsem cítil to hovnisko smrdět na podnosu,
nakonec jsem ho však s chutí vrhnul na buržousta,
jenže rozpláclo se pacholkovi přímo kolem nosu.
Koukejte, mašina se točí,
hlava se rozskočí
a mozek stříká z očí,
No tak se koukejte, jak boháč křiví hubu.
Prdelí zpívejte: Ať žije Otec Ubu!
V tu ránu jsem ucítil rozezlenost davu,
jehož ruce hodily mě rovnou na lešení,
tam jsem během pěti vteřin přišel o svou hlavu,
která spadla do kbelíku, odkud návrat není.
Takhle to dopadá, když s rodinou vyrazíte
na nedělní procházku za pařížskou slávou,
projdete se po zábřeží, lec i kde cos navštívíte,
vrátíte se celí nebo s vymrdanou hlavou.
Koukejte, mašina se točí,
hlava se rozskočí
a mozek stříká z očí,
No tak se koukejte, jak boháč křiví hubu.
Prdelí zpívejte: Ať žije Otec Ubu!
Až teprve po přeložení jsem si našel překlad (pravděpodobně) Jiřího (nebo Prokopa) Voskovce. Myslím, že ani jeden z nich by se nedal zpívat podle not k originálu (ke kterému je přifařen text první sloky z pera Josefa Hajného - značně ovšem inspirovaný Voskovcem):
Žádné komentáře:
Okomentovat