Po Villonovi, Gellnerovi a Cimrmanovi přibyl v mé fantastické sbírce lidí, kteří nezemřeli, ale zmizeli, český dramatik Emanuel Bozděch. Přišel jsem na to při listováním časopisem Světozor z roku 1911. V tomto sto let starém periodiku oživují památku tohoto spisovatele na základě zvěstí, které se objevily tehdy v novinách.
Světozor dochází ke stejnému názoru jako Národní politika, z níž je tento ústřižek, ovšem komentuje situaci vtipnou glosou:
Bozděch je už dávno skutečně mrtev a ani jeho velkolepé dramatické práce nemají více života… naše divadla jako by o nich nevěděla!
Tím nechci říct, že chci dílo Emanuela Bozděcha po stu letech resuscitovat. Ten plán mám s jiným sebevrahem. V listopadu uplyne 60 let od skoku Konstantina Biebla z okna. Mám jeho básně rád a svým rodištěm je mi víc než blízký. Navíc se babička znala s Petrem Vodseďálkem, jehož kosti leží s Kosťou ve společném slavětínském hrobě. Moc rád bych připravil nějaké poetické pásmo.
Bozděch je už dávno skutečně mrtev a ani jeho velkolepé dramatické práce nemají více života… naše divadla jako by o nich nevěděla!
Tím nechci říct, že chci dílo Emanuela Bozděcha po stu letech resuscitovat. Ten plán mám s jiným sebevrahem. V listopadu uplyne 60 let od skoku Konstantina Biebla z okna. Mám jeho básně rád a svým rodištěm je mi víc než blízký. Navíc se babička znala s Petrem Vodseďálkem, jehož kosti leží s Kosťou ve společném slavětínském hrobě. Moc rád bych připravil nějaké poetické pásmo.
Žádné komentáře:
Okomentovat