K Brďovi jezdím do Řitky přes Jíloviště. Je to díra, kterou znám jen v souvislosti s nejstarším automobilovým závodem do vrchu, jenž mi byl inspirací ke stolní hře pro Kubu, kterou jsem ale zatím nedotáhnul do konce. Je to prdel světa rozdělená na dvě půlky rychlostní silnicí. A v téhle prdeli strávila pár měsíců svého bědného života Marina Cvetajevová. Maminka si jako správná studentka ruského jazyka pořídila výbor z jejích básní v překladech Jany Štroblové z r. 1971, Hodina duše. Už tehdy v mém dětství, když jsem ji v knihovně našel, mě fascinoval víc Marinin život než verše.
Ze Sovětského svazu utekla do Prahy přes Berlín za svým manželem, kterého si vzala v roce 1911 a emigroval, protože za revoluce bojoval za bělogvardějce. Z Prahy, kde živořili, odjeli manželé do Paříže, kde živořili ještě víc. Marinin manžel se stal sovětským agentem a po odhalení se vrátil do Ruska. Marina se rozhodla, že půjde za ním. Byla ale odstraněna do tatarského městečka Jelabuga, manžel a dcery byli zatčeni. Marina se 31. srpna před 70 lety oběsila.
V regálu s poesií úplně na kraji
mých knížek nevšimne si nikdo z vás.
Mé verše ale jak víno uzrají
a přijde jejich čas.
I v českém překladu, věřím, přes to všechno, co již bylo vydáno, Marinin čas ještě přijde.
Ze Sovětského svazu utekla do Prahy přes Berlín za svým manželem, kterého si vzala v roce 1911 a emigroval, protože za revoluce bojoval za bělogvardějce. Z Prahy, kde živořili, odjeli manželé do Paříže, kde živořili ještě víc. Marinin manžel se stal sovětským agentem a po odhalení se vrátil do Ruska. Marina se rozhodla, že půjde za ním. Byla ale odstraněna do tatarského městečka Jelabuga, manžel a dcery byli zatčeni. Marina se 31. srpna před 70 lety oběsila.
V regálu s poesií úplně na kraji
mých knížek nevšimne si nikdo z vás.
Mé verše ale jak víno uzrají
a přijde jejich čas.
I v českém překladu, věřím, přes to všechno, co již bylo vydáno, Marinin čas ještě přijde.
Žádné komentáře:
Okomentovat