Od včerejška mě loupe v koleni. Tušil jsem, jaký druh znamení to je. A dneska jsem se podíval na výsledky Brněnské sedmikrásky. Moc jsem si nevěřil, i to většinou mluví pro neúspěch. Ale Brno mám rád, a tak mě to skládání děsně bavilo.
Město jak bárka, jež se kolíbá
na vlnách kopcovin a úvalů.
Město ani vorvaň ani velryba,
a přece s harpunou ve svalu.
Město jak děvčátko růžolící,
které má poprvé měsíčky.
Město, kde francouzští důstojníci
trhali po bitvách kočičky.
Město jak šveholiví ptáci
z říkanek Jana Skácela.
Město, kde se z ulic ztrácí
poslední zbytky anděla.
Město jak stará panna, jež čeká na milence
a posté se kvůli němu naoko otráví.
Město jak pokřivená páteř novokřtěnce,
jemuž se kmotr odstěhoval do Prahy.
Město jak Bartoloměj svléklé z kůže,
duše v něm dýchá, tu nikdo neudusí.
Město, jež potají snad leckdo může,
ale básník musí.
Vyhrála sičácká patetika (sic!) Sáry Venclovské…
Žádné komentáře:
Okomentovat