Měli jsme plánek hřbitova Pére Lachaise seslaný z nebe, a tak jsme se podle něj orientovali a podle něj jsme hledali hroby slavných, které autoři plánku považovali za hodné turistického ruchu. Ty tisíce hrobů méně slavných osob sloužily jako kulisa. Četl jsem si jejich jména, představoval si osudy těch anonymních mrtvol, hledal nějaký záchytný bod. A našel jsem pár pozoruhodných.
Když se ale ohlédnu za celým tím krásným odpolednem stráveným ve společnosti všech těch slavných lidí, je jeden hrob, který mi udělal radost o to větší, že jsem jej objevil nečekaně, a přece jako bych ho hledal. Cítil jsem zvláštní kouzlo ve jménu, které jsem zakřičel na Věrušku, která už kráčela opodál. „A kdo to je?“ Neuměl jsem odpovědět. „Víš, Věru, neřeknu ti, v čem hrál, ani co zpíval, ale je to francouzský herec a zpěvák. Asi by nám o něm spíš řekli naše babičky. Ale to jméno: Yves Montand! A s ním tu leží taky slavná herečka, Simone Signoretová.“ Víc jsem o ní taky nevěděl, ani to, že byla první Francouzkou, která získala Oskara. Ta jména ale znějí jako zaklínadla. A ten prostý a nikým nepovšimnutý hrob jim dodával ještě většího kouzla.
Včera jsme se s Věruškou dívali na filmové drama Jean od Floretty, kde Yves Montand (rok po smrti své ženy) ztvárnil zápornou roli strýce Césara, protipól Jeana (Gérard Depardieu). Příběh náladou připomínal směsici Bouvarda a Pécucheta s Mužem, který sázel stromy. A protože se rád nechávám překvapit, nic jsem si o něm předem nepřečetl. Závěr mě tedy nejvíc zarazil titulkem „konec prvního dílu“. Teprve pak jsem zjistil, že druhý díl se jmenuje Manon od pramene a že ačkoli tuším, o čem celý díl bude, rád se na něj podívám. A taky mě to přivedlo k Marcelu Pagnolovi, jehož knihu Jak voní tymián (aspoň myslím) měla ráda maminka. Tak se mi to hezky spojuje, a to mám rád.
Zbývá jen dodat, že jsme dneska s Píďanem ráno před svozem odpadu unesli od popelnic na sídlišti C tři skříňky a dva šuplíky ve snaze postupně vybavit byt ing. Viktora Sanora a že Julinka už má svou průkazku pojištěnce. Taky jsem zažil úžasný rozhovor o pojištění proti smrti obecné, úrazem a při autonehodě. Díky za inspiraci, pořád jsem nevěděl, kterou z nich si vybrat.
Yves Montand by dnes dovršil 90 let. Bůhví, jak to měl pojištěné on.
Žádné komentáře:
Okomentovat