včera mé ženě telefonovala k svátku paní uklízečka z gymnázia, kam už pět let nedochází a naposledy se spolu viděly náhodou na chodbě při dni otevřených dveří před dvěma lety. Nějak si sehnala číslo a chtěla vědět, co je u nás nového.
My dva jsme se také viděli, jak vysvítá z Vašeho dopisu, ale já se přiznám, že jsem o Vás nevěděl a že je mi to líto, protože bych Vám stiskl ruku a upřímně poděkoval. Nejen za obě psaní, to minulé, o němž jsem psal před rokem, a to z 5. října, které mi zase rozjasnilo nejen den či týden, ale celý podzim.
Většinu Vámi zaslaných článků jsem ještě nečetl, teprve jsem se chystal zajet do Loun za spolužákem do archivu něco vyslídit, ale vzhledem k mým časovým možnostem pochybuji, že to do listopadu stihnu. Do Loun rád přijedu, ale zvyklý z divadla, všechny výjezdy plánuji, až když se povede první uvedení, do té doby nemám odvahu.
Pašije, které se vyvíjely několik let až do podoby, kterou zažil lounský sv. Petr, asi na pár let uhasnou, jen přemýšlím, jestli důvody (odstěhování Zdeňka Turka a rodinné starosti) nejsou spíš výmluvy, které by v čase Velikonoc měly jít stranou. A tak budu mít hodně moc o čem přemýšlet.
Určitě Vás zaujme i to, že od Nového roku budu mít ve své agendě i Městskou knihovnu v Kadani, s níž mám velké plány (na jejichž spřádání mi v současné době zbývají jen probdělé části nocí), a všechna má energie na tomto poli je čerpaná z pocitu, že jsem měl tu možnost poznat Ivo Markvarta blíže, že babička pod ním v lounské knihovně pracovala a že díky nedávno zesnulému dědečkovi mám až zvráceně kladný vztah ke všemu, co má hřbet a ořízku.
Vážený pane Sedláčku, na začátku jsem použil oslovení milý, protože to, co jste pro mě udělal je především milé. Ale nechtěl jsem Vám tím ubrat vážnosti, což nyní napravuji. Vážím si nezištnosti, s kterou mi pomáháte nabýt nejen informací, ale především chuti do dalšího činění.
Těším se, až Vás poznám.
Jan Losenický
PS: Vím, že je to lenost, že nedokážu napsat dopis na papír (pořád dlužím jeden Jardovi Tvrdoňovi a jeden do Austrálie, aspoň pohlednici), ale chtěl jsem vytroubit do světa, že ještě existují lidé jako Vy. A pokusím se psaní vytisknout a poslat ještě poštou.
Žádné komentáře:
Okomentovat