Žárlivost

Zdál se mi živý sen, v němž mi Věruška byla nevěrná. Jsem rád, že to byl jen sen, ovšem vnitřní boj po něm byl stejný, jako by se to bylo stalo. Co bych opravdu dělal, netuším. Po probuzení jsem byl ovšem na prahu fyzického zhroucení. Vzal jsem si na pomoc Perské motivy Sergeje Jesenina a z jedné básně jsem přeložil dvě poslední strofy:

Když básník najde jedinou svou milou,
jak peleší se s jiným na slamníku,
rozpřáhne se sice se vší mužskou silou,
nevrazí však lásce do zad dýku.

Vybuchne v něm místo toho sopka žárlivosti,
slova z něj vytrysknou a zhasnou jako láva:
„No a? Jak tulák pod most třeba složím kosti,
i v lepších rodinách se tohle občas stává.“