aneb zlozvukové zlovyky podle Ladislava Klímy
…“zhltl, zhrdl, ztvrdl, smrskl, scvrkl, smršť, prsť“ atd. (ještě ohyzdnější ukázky možno podat) jsou jazykové nestvůry, jaké nenajdeme ani v poloopicích skřecích nějakých nářečí papuánských; na cizince působí dokonce ještě příšernějí, čte-li to, než slyší-li, – myslí zpravidla za to, že tu může jít jen o žert.
... libujeme si ve svých ohyzdnostech, válíme se v nich, chrochtajíce, zdá se, že koupat se, jako hroch, perversně v bahně je jednou z prozatímních vlastností české duše…
… co brání nám na př. psát lidové „sedum“ na místě děsného „sedm, osm“… ale všude byla by proti těmto zlozvukovým zlozvykům snadná odpomoc: zpravidla už vsunutím hlásky e, – tak aspoň po způsobu srbském; na př. „selzy“ „deští“ místo „slzy“ „dští“, – zdá-li se to komickým, jen idiotský zvyk v tom vězí…; kdyby se říkalo „vlký“ (div, že dosud ne), platilo by za blbé navrhnout, aby se říkalo „velký“; – jinak však, – naprostým, neúprosným vyhazováním všech konsonant, př. místo „vždyť“, „hvězda“, – „dyť“, „vězda“, jak vyslovuje každý řádný člověk.
1 komentář:
Zbytečně se Klíma vzteká. Jazyk si jde svou cestou a nevšímá si ani jeho přechodníků.
Okomentovat