Volala maminka, abych jí vysvětlil, co mě přimělo ke složení poslední básničky. Když jsem jí to řekl, nabádala mě, abych to prozradil i tady. Tak tedy dobrá, k básničce mě inspirovala jedna věta v Baudelairově Útěšných maxim o lásce, o nichž ale chci napsat, až si dočtu celý Důvěrný deník, který mi dneska přišel poštou. Ta věta, která dle mého soudu parodicky navazuje na Voltairova Candida, zní: Kdybych byl hodlal dokazovati, že vše je dokonale spořádáno ve světě ze všech možných nejlepším, řekl by mi čtenář právem jako ingeniosnímu opu: To se nedělá, fuj! Já však chtěl dokázati, že vše jest dokonale spořádáno ve světě ze všech možných nejhorším.
Dnes jsem chtěl psát o zajímavém časopise Akord, který v roce 1928 začal vydávat Jaroslav Durych s Josefem Dostálem. Právě první ročník se mi dostal do rukou a podle očekávání překypuje zajímavými články. Pro pochopení dalšího psaní a vlastně i názvu článku musím ale krátce odbočit.
Na vysoké škole jsem dělal jednu ze seminárních prací o odrazu požáru justičního paláce ve Vídni v roce 1927 v českém tisku. Práce na ní ve mě vzbudila velký zájem, ale hlavně přemíru energie, protože asi jako každý student před podobným úkolem podlehl jsem svodům a četl místo kýžených článků celé noviny. Trávil jsem tak v plzeňské vědecké knihovně celé dny a zdálo se mi, že cestu na kolej budu absolvovat tramvají, kterou navrhoval Brožík s Křižíkem a v níž budou sedět pánové s buřinkami a vycházkovými holemi. Název jednoho článku si pamatuji dodnes: Maršál Foch: válka začne do 10 let.
Tehdy mě napadlo, zda by se o podobné názory, které ve 20. letech určitě
nebyly osamocené, nedala napsat nějaká práce. Já jsem ale na podobné
věci nesystematický, a tak se asi tohoto praštěného úkolu nikdo
nezhostil. Vzpomněl jsem si na něj včera při pročítání Akordu.
Hned první článek Josefa Dostála je totiž recenzí knihy Francie, Německo a mír od Édouarda Helseye, novináře, který v této knize poměrně přesně předpovídá nutnost další války, v níž se pak o 12 let později stane válečným reportérem.
Hned první článek Josefa Dostála je totiž recenzí knihy Francie, Německo a mír od Édouarda Helseye, novináře, který v této knize poměrně přesně předpovídá nutnost další války, v níž se pak o 12 let později stane válečným reportérem.
Pesimistické přesvědčení, že každý poražený národ sní o odplatě, jež by odčinila prohru, zároveň s výkladem, že každá válka je hospodářská svými motivy, tvoří základ knihy...
Hesley předkládá čtenáři plán restaurace říše, pojatý prý v r. 1919 a v pravdě realisovaný. Dokázali prý obnoviti vnitřní mír, restaurovati hospodářskou moc říše (Stinnes), finance, dosáhnouti neodvislosti diplomatické a zameziti vítěznou koalici z r. 1917, obnoviti přípravu vojenskou... Vypočítává dále, jak Němci se snaží pokojnou politikou a propagandou dosáhnouti změn...
Protivník má býti odzbrojen hmotně i morálně. Dějí se přípravy k osvobození obsazených území. Jde hlavně o Slezsko, jež zůstává otevřenou ranou. Aktualitou zůstává připojení Rakouska k Německu. V cestě stojí Československo, jež má býti isolováno...
... Rychle roste generace nedotčená válkou a nedočkavá splatit porážku.
Hesley nevěří stykům intelektuálů, nevěří v působivost Svazu národů. Skepticky posuzuje Locarno. Nemá naděje ve vlastní politiky, ani nenalézá mezi německými socialisty bezpečnou záruku míru... Tvrdá pravda prý nemá být zastřena illusemi pacifistů, kteří dokonale prohráli r. 1914.
Z Dostálova komentáře vyjímám:
Bylo by klamem spoléhati, že krvavá lázeň vzbudila hrůzu z opakování. Náš stát v srdci Evropy nemá nejvýhodnější situaci, obklopen národy, které ztratily jeho vznikem mnoho. První příležitost semkne je k nástupu proti nám.
Formulka Spojených států evropských proti žluté invasi z Východu a proti vyděračství amerických peněžních žoků dnes ještě je v plenkách... Jsme proti bezduchému internacionalismu, u jehož kolébky stál liberalismus s kapitalismem a socialismem...
... v sázce je víc než bezpečnost Francie.
Možná by se opravdu historie predikací mohla stát samostatnou alespoň pomocnou vědou historickou, nemyslíte?
Žádné komentáře:
Okomentovat