Jebavý kantor

Na našem letošním výletě do Třebíče jsme se zastavili také v Nové Říši. Protože to byla zastávka neplánovaná, věděli jsme mlhavě jen o tamějším výstavním klášteře, který nás zdravil z turistických značek. Prošli jsme se kolem a pak si ještě dali s Julinkou v kočárku kolečko po náměstí. Od začátku vzbuzovala na jeho druhé straně jedna budova můj zájem. Ouřad, říkal jsem si, tam snad ani nepůjdeme.

Když jsme přišli na dohled, Věruška si všimla jisté desky s reliéfem na fasádě. Protože jsem vděčný čtenář pamětních desek, přešel jsem silnici a oněměl úžasem. Tak tohle je ta škola, kde se třináct let trápil Otokar Březina!

Dnes jsem na ulici zaslechl čtveřici žáků obecné školy, jak si povídají o učitelích a tento známý citát ze 120 let starého dopisu Otokara Březiny Anně Pammrové posílám Jiříkovi Nebeskému:

Učitelství je těžký, robotný úřad vysilující duši, ochromující fantasii, pijící sílu z organismu. Děti, přicházející do školy, jsou zlé, svéhlavé, bludně vychované bytosti, rafinované, zlomyslné, zhýčkané, zbloudilé, instinktivně nepřátelské a ve velikém procentu úžasně neschopné. Vracím se po pěti hodinách vyučování fysicky i duševně vysílen, disgustován, umrtven, zatemněn, tupý, mdlý a sešlý.

Nicméně výhled z oken školy měl Otokar o něco lepší než Jiřík na pětce.